Pojídání trávy
Moji psi běžně žerou venku trávu. Někdy potřebují vlákninu, ale častěji je to z nervozity. Vypozorovala jsem, že nervózní psi anebo vášniví lovci, kteří právě nemohou lovit, hltavě požírají trávu. Vysvětluji si to tím, že nervozita prochází přes žaludek, oni cítí nevolnost v této oblasti a reflexně požírají trávu, aby se mohli vyzvracet a zbavit se tak tlaku v žaludku. Protože psychického tlaku se nezbaví, trhají, na co přijdou a doslova se nacpávají trávou.
Včera si náš malý Servius zobnul trávy. Za chvíli se mu začalo navalovat. Šla jsem za ním 2m, abych viděla, co vyzvrátí, jestli ho budu muset znova krmit v případě,že vyhodí maso. Pokud by to byly jen šťávy, už bych krmit nemusela.
Ještě že jsem šla tak blízko, najednou fialový padl, oči v sloup. V mžiku jsem mu přitlačila jazyk a zprůchodnila dýchací cesty. Na hrtanu měl přilepený kousek trávy, takže se dusil a nechtěl blinkat! Jeho pokusy o dech vypadaly jako navalování na blinkání.. I odborník se při pohledu zezadu může mýlit! Nadechl se, vyskočil a utíkal, jako by se nic nedělo. Od té chvíle byl úplně v pořádku.
Samozřejmě že i nadále nechám své psy žrát trávu. Tak jako jim dávám vepřové nožky, přestože se Bios zadusil právě ní, tak jako jim dávám žvýkat kosti a uši, přestože se v Německu světový vítěz udusil uchem. Život nám připravuje spoustu nástrah i krásných zážitků a právě to je život. Člověk musí riskovat, protože jinak by byl život fádní. Lidé i psi mají právo na plnohodnotný život bohatý na zážitky. Věřím ve vyšší síly a spoléhám na to, že ty nepříjemné zážitky a zkoušky budou jen takové, jaké si zasloužím a jaké dokážu zvládnout.