Vyznání paní P. napsané 17.9.2013 zveřejněno se svolením
Vyznání paní P. napsané 17.9.2013 zveřejněno se svolením.
Prosím pomoz mi. Zahodila jsem a zradila to nejcennější, nejúžasnější, nejdůležitější na tomto světě Lásku. Ale jinak jsem nemohla. Ta slova se ze mě drala jako …! Pláču, a cítím bolest,přitom mám pocit, že nemám srdce. Opravdu mám pocit, že není na svém místě. Mé šílené strachy zahodily Lásku. Jsem zmatená, ale jasně vím, nechci do konce života tady být bez srdce. Nechci zavřené srdce, chci přijmout, co přichází. Chci si odpustit, ale nevím, jestli je to vůbec možné. Prosím pomoz. Čtu maily, a snad o něco víc rozumím. Odpusť, něčemu nerozumím a vidím to přes své bloky, to už chápu. Chci něco udělat, ale také se šíleně bojím bolesti, ale chci něco udělat. Nemůžu to úplně všechno vzdát, pomoz mi prosím.
Došlo mi to okamžitě v sobotu. Ale má slova prorážela ven. Nedokázala jsem to rozumem ovládnout, nevím, jestli jsem kdy v životě cítila skutečnou Lásku. Toužila jsem být s A. něco ve mně mi nedalo pokoj, byla jsem hysterická, odehnala jsem ho, myslím, že to jsou skutečně vělké strachy, nevím, jestli vědomé, nebo nevědomé. Jak odvážně tam stál v sobotu, když jsem nahlas jeho Lásku odmítla, a vlastně odmítla Lásku jako takovou. Ta hrůza, když jsem cítila co jsem udělala. Přitom jsem to jinak nedokázala. A přitom jsem si to vědomě moc moc přála. Chci toužím být s ním, ale jsem nějak vnitřně divná. Všichni moji muži trpěli. Potřebuji pomoct, jsem nesnesitelná, odháním své muže asi ze strachu.