Drápky
Drápky a bulterieři je zvláštní kapitola veterinární praxe. Přestože můžete pokousaného bulíka zašít bez znecitlivění, na drápky nemůžete pomalu ani sáhnout. Navíc mají vysoké procento zatržení drápku, vyvrácení drápku, štěpení drápku, vykloubení. Nejčastěji ošetřuji právě bulteriéry s rozštíplým drápem. Souvislost vidím v jejich specifickém vztahu k zinku, který je součástí rohoviny, podílí se na enzymatických reakcích v těle atd. a u bulíků je jeho deficit častější než u jiných plemen. Zřejmě mají vrozenou dispozici ke snížené schopnosti vstřebání a využití zinku.
Při zkracování drápků nejčastěji krvácí bulík a jezevčík. Zřejmě tato plemena mají rychlejší prorůstání cév dření drápu. Vhodné je postupně zabrušovat drápy až k dřeni a během několika měsíců je zkrátit na požadovanou úroveň.
Ošetření nabízí několik možností:
Psi, kteří se dostatečně pohybují po tvrdých podkladech, mají drápy krátké. Po 3 měsících stačí zastříhnout pátý drápek na přední noze. Jinak velmi často proroste do lůžka jako stočený beraní roh a způsobí zánět. Když rohovina pátého drápu není pravidelně zkracovaná, roste do ostré špičky a pes snadno zachytí za látku,větev.. a dráp vylomí. Bulíci to snášejí velmi špatně. Nejen že kulhají, ale pláčou, případně i vrčí na pány, nesnesou dotek kdekoliv na noze, dokonce i na přední části těla.
U jiných ras není problém bez znecitlivění dráp ustřihnout. Zabolí to ve vteřině zákroku a dál už to nebolí. Je to jako když máte naštíplý nehet do lůžka a vytrhnete ho. Bolí to, ale úleva přijde záhy po odstranění.
U citlivých jedinců je možné místně umrtvit tkáň kolem drápu, to znamená 2 nepříjemné injekce do postižené oblasti. U bulíků je to nemožné. Lidé ho neudrží.
Celkové znecitlivění, intramuskulární injekce bulíka nebolí, ale zase je vystaven anestetikům, které jeho vnitřní orgány musí netoxikovat. Já jsem zásadně proti narkózám a neuznávám ani "lehčí" nebo "částečné" znecitlivění, které slouží k usnadnění práce lékaři. Pokud zvíře uspávám, tak jen proto, aby netrpělo, nikoliv proto, aby se mi lépe a efektivněji pracovalo. Je třeba také zvážit, jestli psychický stres ze zákroku je menší nebo zlo než anestézie.
Bulík, kterému bez znecitlivění odstraníte dráp, strašně řve, vyje, kňučí, vyvádí a celoživotně mě nesnáší a dokonce odmítá jít k nám domů, natož do ordinace. Toto u jiných ras nepozoruji!!!
Čím déle necháte zatržený dráp, tím více se traumatizuje okolní tkáň a zvyšuje se bolestivost. Nečekejte ani den!
S lékařem se domluvte, který postup zvolíte. U bula se přikláním k celkové anestézii. Můj postup je následující. Jodovými nebo bylinnými přepravky vydezinfikuji ošetřované místo a kleště na drápy. Připravím si mul s jodovým přípravkem a mul s ichthiolovou mastí. Po amputaci drápu ihned zatlačím cévu mulem s jodem a po chvíli přiložím mast a obvaz. Vybavené ordinace mohou krvácení zastavit elektrokauterem. Krev může být žilní, takže volně odtéká, ale i arteriální, která stříká několik metrů. Vesměs do dvou minut se krvácení zastaví.
Domácí péče spočívá v koupelích v přesličce nebo natírání propolisem a v použití homeopatika, zejména myristiky. Propolis a přeslička se mi na lůžka osvědčily nejvíc. Homeopatika rozlišuji dle individuality pacienta a případu.
Prevence spočívá a několikaměsíční dotaci bulteriéra zinkem. A to v chelátové nebo homeopatické formě. Rovněž doporučuji Kombisol nebo Aminosol, obsahují všechny aminokyseliny/základní stavební látky těla/, a právě 2 z nich obsahují síru a síru je složka kožních derivátů, síra se jinak velmi těžko do organismu dodává. Lze to i homeopatickou formou. Kůže a žvýkací kosti také obsahují síru, což je jejich další přínos kromě hygieny dutiny ústní.
Úprava drápů
Počet, délka a stav drápů mají větší význam, než se mnozí majitelé domnívají. Po narození je třeba zkontrolovat počet prstů na zadní tlapce. U některých plemen, např. beauceron, briard je plemenným znakem výskyt "paspárků" /vlčích drápů, pátých a šestých prstů/. Tyto prsty ale představují pro psa nebezpečí zranění a u dalších ras jsou naopak exteriérovým nedostatkem. Nejvhodnější je je chirurgicky odstranit několik dnů po narození a sešít kůži jedním, maximálně dvěma stehy. Pevná část drápu je ještě tvořena chrupavkou a lékař prst snadno odstraní nůžkami. Po týdnu se chrupavčitá tkáň zpevňuje a postupně osifikuje, takže odstranění prstů s drápem v pozdějším období se provádí jako klasický chirurgický zákrok v celkové anestézii. S věkem se zvětšuje prokrvení prstu a zákrok může být zkomplikován i rozsáhlejším cévním zásobením.
U hladkosrstých psů hrozí možnost zachycení se drápem za větve, koberec a jeho utržení, u chlupatých prsty překáží v česání i v úpravě a opět se mohou stát objektem zranění.
Štěňata kojenci mají nejprve drápy měkké, ale dlouhé, ve 3 týdnech stáří jsou již drápy z pevné rohoviny a fena má rozdrápanou mléčnou žlázu. Je třeba zastřihnout "háčky" na drápech. Jejich konce jsou u štěňat většinou bílé, zahnuté jako zobák papouška, není čeho se bát. Zastřižení háčku zvládnete nůžkami z manikúry. Drápky je třeba zastřihávat podle potřeby, i každý týden. Háčkem na drápku může pes zachytit za koberec nebo za deku, na které spí, drápek se naštípne nebo i vytrhne, někdy i s lůžkem, jehož poškození je velmi bolestivé.
Po 5. týdnu stáří už je nutné použít specielní kleštičky na drápy. Nůžky a kleštičky na nehty lidí mají jiný sklon řezných ploch, psí dráp se v nich kroutí a nejde rychle zkrátit. Zákrok je bolestivý a pes má celoživotní strach z úpravy drápů.
Do 4 měsíců stáří drápy rostou velmi rychle, pes je lehký, neabsolvuje tak dlouhé procházky, takže drápy přerůstají a je nutné je po 2-4 týdnech opět zkrátit.
Dospělému psovi je třeba nejméně 2x ročně zastřihnout dráp na pátém prstu přední nohy, nemůže se obrušovat pohybem a často proroste kůži skrz na skrz, způsobí zánět a teprve když oteče celé záprstí, zjistí majitel, že zanedbal úpravu drápků. Ostatní drápy se zkracují naprosto individuálně, 4x ročně anebo 1x za život. Záleží na typu podloží, po němž se pes pohybuje, na výživě i genetické dispozici.
Na konci drápku je zasychající rohovina - její ustřihnutí pes necítí, pokud se použijí veterinární nůžky nebo kleště. Odstranění kleštěmi na nehty bolí vždy, neboť dráp nezůstává v původním fyziologickém postavení. Blíže k tělu v drápu končí cévy, u tmavých drápů se může stát, že stříhnete do cévy, krvácení se během 2 minut zastaví a není to bolestivé. Blíže ke špičce drápku mají zakončení jezevčíci a bulteriéři, dříve i pudlové, ale v posledních 5ti letech sleduji, že se prokrvení drápků u pudlů normalizovalo. Jezevčíkovi a bulíkovi krvácejí drápy mnohem snáze než jiným rasám, nervové zakončení je ještě blíže k lůžku. Odborníkovi se střihnout k nervům přihodí jen omylem nebo při neočekávaném pohybu psa. Tento zákrok je velmi bolestivý.
Ze strachu před krvácením zkracují někteří majitelé nebo i kolegové drápy tak málo, že zákrok postrádá efekt. Klient je pak nespokojen, že zaplatil službu, která byla účinná tak na týden. Vše je třeba provádět s citem, ale bez přílišných obav.
Drápy lze dobrousit pilníkem na nehty, skleněným pilníkem, pilníkem z dílny, rašplí.
Podle stavu plošek drápu po zastřižení se dá usuzovat na stav celého kožního pokryvu. Rohovina se může drolit, štípat. Veterinář vám podle druhu poškození rohoviny doporučí doplnit stravu o zinek, křemík, síru, měď, biotin. Síru obsahují žvýkací kosti z hovězí kůže, aminokyselinové přípravky obsahují síru, zinek i měď. Křemík je v některých humánních přípravcích. Lze použít i homeopatika.
Nebezpečí plynoucí z přerostlých drápů jsou dvě:
1. úrazy - možnost zatržení nebo vytržení drápu, což je bolestivé pro psa. Možnost zranění člověka při hře, mazlení nebo i pouhým vyskočením.
2.artróza - dlouhé drápy neumožňují fyziologické postavení, zaúhlení tlapy k podložce. Noha je trvale postavena v jiném úhlu, než jak fyziologie vyžaduje, čímž jsou všechny kloubní plochy dlouhodobě vystaveny jiným tlakům, stejně tak vazivový aparát. Psa bolí nohy, může i kulhat, nechce se pohybovat. Na hladké podlaze mu to klouže. Už jsem viděla několik yorků, kteří chodili po drápech jako po beraních rozích, tlapky měly vyvrácené, prsty rozevřené. Představte si, že máte na noze na každém prstě malé brusličky, ale na patě! Já si vždy představuji sebe v situaci psa, co by mi asi chutnalo, jak bych se chtěla pohybovat, kde bych chtěla spát. Já sice nejsem pes, ale je to rozhodně lepší přístup, než se uklidňovat slovy "je to zvíře, je to jen pes". Člověk by měl zažít co nejvíce situací, které sám připravuje psovi a teprve potom posuzovat, co vydrží pes a co vydržíme my, měl by zvolit střední cestu.