Výňatky ze sms březen II.
Výňatky ze sms březen II.
27.3.2014
MVDr. Simona Müllerová
Korekce; J. Ina Pokorná
OSHO:
Odkládání je blbost. Zítra se také budeš muset rozhodovat, tak proč ne dnes? Myslíš, že zítra budeš o něco moudřejší, než dnes? Zítra budeš starší, budeš mít míň odvahy, zítra se budeš snažit víc chytračit, se zítřkem se také přiblíží tvá smrt a začneš klopýtat a více se bát. Nikdy neodkládej nic na zítřek, protože kdo ví? Zítřek možná přijde, možná ne. Když se máš rozhodnout, rozhodni se hned teď.
Právě zatím, že máte karmu a bloky vaše pole nepustí některé jeho energie, třeba lásku, aby se dostala k vám a vy ji vnímala. Naopak vaše obranné reakce z minulých životů a morálka z tohoto vytvoří pancíř, přes který on neprojde a vy necítíte.
Doléhají staré vzorce, základ je pozorovat to, co chcete, nikoli pozorovat to, co nechcete. Zkouška a výcvik …
To je těžké pro každého. Víte, co mě pobavilo, ale spíš cynicky? Že jste zas zkoušela toho Petra. Čili ho nemáte pořád dořešeného. Pořád mu dáváte šanci, že vás pochopí, pokusíme se, abyste nepotřebovala, aby vás druzí chápali, když porozumíte sama sobě. Uvědomíte si,že není nutné, aby vás chápali, protože tím, že chcete, aby vás druzí chápali si vlastně řešíte svoje bloky, jejich prostřednictvím. Nutíte je, aby kompenzovali něco, co nemáte, aby svým chováním zaplnili, dodali něco vám, co nemáte.
Strach není k ničemu, ničemu nepomůže, nic nevyřeší. Naopak víra, důvěra ve vyšší vedení, radostné očekávání nejen že zpříjemní dobu do události, zpříjemní celou událost a dokonce mohou zcela změnit průběh událostí.
Přehoďte výhybku z naučených reakcí. Jak přijde např. strach, řekněte mozku, přehazujeme výhybku, bude to fajn… a je to fajn.
Nevnucujte, nepřisuzujte komukoli svoje představy o jeho chování a myšlení a už vůbec ne negativní.
Máte malé pochyby o sobě, pochyby o vývoji na základě dřívějších zkušeností. Nechcete dát novému vztahu šanci jen proto, že žádný dosavadní ještě nevyšel. Jenže je jiná doba, máte odbloky, Vesmír na vás pracuje a Země taky.
Pochyby, vzdory, jako obvykle v menším smyslu, neochota podrobit se vyššímu vedení. Přelaďujeme orientačně na radost jako hlavní bazální pocit, stav buněk.
Jinak
Měla jste Alice zbytečně moc úzkostí, pocit selhání z Jana, nepřijímala jste ten návrat k němu a znova se viníte vůči malému Honzíkovi. Pokuste se přijmout situaci takovou, jaká je a v ní
najít to nejlepší a žít to. V podstatě není důvod být smutná, nebo se vinit, vše je přece fajn. Můžete být radostná ze všeho.
Jedině existující problémy jsou ty, které vytvoříte, abyste prostě nemohla být šťastná, když váš život není podle obecných společenských norem. Normy říkají – mít pevný rodinný vztah, otce pro dítě doma, být na mateřské dovolené. Vy sama to nechcete. Nebavilo by vás to. Vaše individuální požadavky jsou jiné a vy sama je nepřijímáte z důvodu nadhodnocených společenských norem. Neumíte si dovolit mít to po svém, jak chcete vy. Jinak se trestáte a hledáte problém, kde není. Jak má vypadat rodina někdy někdo vymyslel, aby lidi zmanipulovat a oni mu to sežraly a dodnes to tak žijí. Jen to zlehka adaptují na jiný letopočet.
Nicméně náš letopočet, náš současný rok vyžaduje žít sebe. Jinak, individuálně, prožít svou naprostou jedinečnost ve všem a dovolit ji prožít všem. Nesoudit, nechat žít je a nechat žít sebe. Tisíce různých vzorců, každý má svůj a pak se potkají dva a mají to podobně a jsou šťastni navzdory všem a všemu. Našli se ve své přirozenosti, ve své jedinečnosti a ukazují světu, jak to mají a jak jim je fajn.
Lidé si představují, co je pro ně nejlepší. Najednou je vše jinak. A lidé jsou smutní a říkají si, jak je to nespravedlivé, když oni přece ví nejlíp s kým jim bude dobře.
V této chvíli jim nedochází, že tím, že jim jejich představy nevyšly, je vlastně nebe uchránilo třeba před zklamáním a bolestí, kterou v emocích touhy, očekávání ani nepřipustí…