Se svolením naší klientky H
Se svolením naší klientky H
MVDr. Simona Müllerová
H je inkarnovaný mimozemšťan z jiného vesmíru, kde není polarita, párovost, vztahy, bytosti jsou sloupy světla. Je to jiný Vesmír s jiným Bohem. Mám takových pět lidí. Při prvním setkání jsem nerozuměla slovům-telepatii- jejich příslušníků. Oni stáli a vysílali mi cosi do hlavy,což mi nešlo vůbec přeložit,jen pocit..po hodině a půl práce jsem zachytila slova..dnes komunikuji jak s Pozemšťanem.
Pro H bylo obtížné přijmout Zemi, polarity, vazby lid,práci a jiné. Měla vysoký standart morálky a čistoty. Pokažení a zranění lidé, těla, neslyšící své duše, ji přiváděly do pýchy a nadřazenosti. Vůbec neuměla žít s námi,mezi námi a používat dary nebe. Úkolem bylo obohatit jejich jednoduchý svět o naše vzorce. Dneska jsme daleko, H žije, tvoří a umí se radovat a vidí,jak je to tady vlastně úžasné,když to umíme používat. Teoreticky by žít na zemi mělo být pro příslušníky našeho vesmíru snazší než pro ty vzdálené,ale asi to tak není...
H píše-
Ale to víš, že chápu, jen někdy mě to tak strhne do emocí, že jsem úplně mimo. Ale jsem velmi změněná. Kam přijdu a potkám se s lidmi, které dýl znám, všichni na mě koukají a říkají, jak mi to sluší a chtějí pořád něco vědět. A já jsem šťastná, že jim hrdě můžu říkat, že je to jen tím, že uskutečňuji skrze sebe jen to, co jsem já, to co já cítím a to bez ohledu na mínění vnějšího světa. Vnímám, jak to všichni hltají a pořád se na mě dívají a na něco ptají..a já o to "zářím" ještě víc...blbě se to popisuje 
jsem šťastná, že to žiju, je nevyjádřitelně nádherné, že "se můžu tady žít"skrze tělo a uskutečňování života ( práce, činnů,tvoření,...)... možná to tu už asi trochu chápu ne 
ale jasné je, že se promítám přes všechny lidské "vrstvy, vybrané předpoklady při narození, přes nánosy, zvyky atd. a je někdy síla, jak mě to totálně zkreslí, ale pracuju s tím A myslím, že tady na Zemi tyto vlastnosti, předpoklady, atd. musím přijmout za své, ač mnou nejsou. Ale tady ano.
Také se ve mně teď změnila jedna věc. Nevím jestli jsme spolu o tom někdy mluvili, ale od mala v sobě mám jedno místo na zemi, které mě strašně táhne a cítím, že tam mám domov na Zemi, úplně z toho teď pláču, když o tom teď píšu. Přesně bych ti ho popsala, včetně vůní, lidí kolem, domu... jednoznačně je v Americe někde uprostřed nad půlkou. Vždy jsem si myslela, že je to vzpomínka na to, když jsme tam za komunistů v mých 4 letech utekli a nebo nějakej minulej život. Ale po poslední práci s tebou a Inou, to má silnější vůni a vidím a vnímám to jasněji Mám pocit, že i když jsem tady, tak něco žiju tam. Nemůžu o tom ani psát, musela bych se hned sbalit a odjet tam,hned. Vidím teď za tím i nějakého muže, přitom kus mě, možná je to jen nějaké část mě,nevím. Normálně jsem tam, je tam tak nádherně,úplně mi to rve srdce. Je to strašně zvláštní, jak kdyby mi jeli dva životy naráz.Jeden tady a jeden tam .. No to jsem ale úplně utekla od tématu.
Vlastně jsem chtěla říct,že mám někdy pocit, po velké práci, že se mi uvnitř úplně změní náplň tohoto života. A to tak, že si říkám, že tím jak hodně můžu odpracovat v jednom životě za více životů, tak i tím se mění smysl pro tento život.