Rodiče a děti 7/2016
Rodiče a děti 7/2016
MVDr. Simona Mullerová
Z porad klientů
Korekce Monika Simanovičová
Zázraky se dějí , i když nemyslím, že u ní přímo musí být zázrak. Každá malá změna je dobrá a hlavně podstatné je, aby Vás to minimálně omezilo, proto by bylo dobré kdybyste se dočasně stáhla a nechala ji být s jejímy názory a postoji a tvořila si na nových znalostech svůj vlastní nový postoj.
Mámě vůbec nedochází, jak poškodila vás děti! I vy všechny děti máte v sobě deficit a křivdy za to jaké bylo dětství a její postoj. Ona sama žila křivdy svých rodičů, nedostatek lásky a důležitosti a vlastně to řešila a kompenzovala přes vás! Ji už skutečně změníme málo.Hodně , ale můžeme změnit vás a sestru a vztah s dětmi tak, aby se vašim dětem neopakovalo to, co máte vy od svých rodičů. Vaše křivdy z rodičů se zahojí pochopením a silami Universa krok po kroku. Nechte hojivou energii a porozumění od nízkovibrační mámy, tudy cesta nevede. Vašim dětem se zdáte i vy "stará" v názorech a vaše děti mají taky své představy na projev lásky, pozornosti a důležitosti.To je obecný model, který zažíváte všichni. Všichni lidé to tak mají, ale moudří a probuzení už vědí, že především změnit musí člověk sám sebe, svůj pohled na věc, dát druhým svobodu v jejich myšlení a konání, ale přesto jim čas od času nabídnout něco "evolučnějšího", necítit ovšem zklamání, když ten člověk to nové a jiné nepřijme. Ve výchově , vztahu rodič dítě vychází poslední žijící z poškození karmy , doby a výchovy .... čili pod nedoceněním, obviňováním, snižováním, trestáním apod. Už tím jak byl zanedbaný citově a porozuměním rodičů se cítí vědomě nebo nevědomě vinen. Nechce se hrabat ještě v tom, jaké chyby udělal sám. Váš rodič rozhodně popře , že udělal chybu. Sám se cítí už tak zraněný, ještě aby přiznal, že mohl něco udělat jinak. Možná to uvnitř ví a tají to před celým světem, aby nevypadal ještě horší a nemusel se k tomu nějak postavit. Jeho vlastní křivda a nedocenění je příliš velké, než aby unesl přidat si zátěž. Pak máme vás a vrstevníky, generaci rodičů a dospívajících dětí. I my si neradi přiznáváme chyby, ale jsme už moudřejší a znalejší a už to dokážeme, ale dobře nám to nedělá.Naše děti mají ideály a představy naprosto individuální jim a době, kdy se narodily, takže my ani nejsme schopni dát našim dětem tolik lásky a péče kolik by chtěli a jak by chtěli., takže nás v pubertě viní a některé děti i po pubertě.Naše děti už , ale obvykle prozřou dříve a udělají si objektivnější názor na rodiče a výchovu, než my samy natož naši rodiče. Tím směřuji k tomu,že i mne mrzí, když mě dcera viní a já vysvětluji a obhajuju se , že jsem nemohla a neuměla jinak. Ona zas říká, jak se cítila a já jí tehdy nerozuměla, což je mi líto a mohu mít viny nebo porozumění sobě , ji a přijetí. Netlačte na rodiče, aby uznali chybu nebo , aby uznali, že tomu může být jinak. Jsou na tom hůř než my samy a nám se taky těžko a nepříjemně přiznávají chyby. Druhá varianta se vinit, jak jsme dětem pokazili život, další důkaz neporozumění karmě, volbě duše, plánu a osudu. Duše dětí si rodiče vyberou kvůli povinným prožitkům, do kterých jsme zasaženi v tělech. Stejně jako vaše duše si vybrala vaši mámu, vy to už aspoň víte! Prostě nějak to bylo a všichni máme rádi. Čím starší tím více nutné je žít teď a tady jinak s vědomím, že to co už dělám dnes ,
dělám na základě lásky, porozumění, svobody a odpuštění k sobě sama a k rodičům a dětem.Závislost dětí na docenění od rodičů a tlak zpět - dozadu, k předkům, k domovu. Je potřeba přesměrovat se na vpřed.... čili vás od mámy a táty a vaše děti vpřed od vás, aby se mohly vyvíjet sami, aniž by měli dokončené vyrovnání se s rodiči, protože to je vždy generační rozdíl na tělech i na duších a obtížná situace. Musíme jít vpřed , i když rodiče stagnují vzadu, nemůžeme čekat na naše uspokojení, zahojení, bezpečí podporu zezadu. Musíme mít svůj život ve svých rukách s pochopením předků....., ale neohlížet se příliš , jen občas, když ti staří potřebují podržet.Nicméně stejně nám většinou za to nepoděkují, spíše nás zase shodí, ale i to je hezká morální činnost. Pomoct , nic neočekávat a nebýt zraněný, když nás druhý nechápe, protože MY už chápeme!!!!