Přijetí
Přijetí
MVDr. Simona Müllerová, 23. listopadu 2013.
Korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová
Z e-mailu klientovi:
Ty pořád nepřijímáš sebe…lidi…pořád je nějak hodnotíš, ale podle pravidel, která vymyslela společnost… nebo tvá inkarnace, duše…, ale měl bys lidi posuzovat podle srdce. A když je srdce zavřené, zraněné a nic neříká, tak ty lidi ani sebe nesuď… Lidi jsou zranění. Nebo jsou méně duchovně vyvinutí…, ale i ty jsi prošel těmi fázemi, v tomhle životě, v minulých. Pořád chceš sebe i lidi rychle převést do vyšší duchovní úrovně, do vyšší duchovní morálky. Jenže to všechno jde přes srdce, přes lásku, pochopení a porozumění ke svým slabostem, ke svým stinným stránkám a ke slabostem lidí… Žádným násilím, odmítáním, popíráním, přetvařováním, odsuzováním se ani ty nezměníš, ani oni, pod tíhou negativ z historie až našeho života jsme už tak dost zatížení, že se sotva zvedáme k optimismu a sebe přijetí a ještě když se budeš sám odsuzovat, srazíš se ještě víc. Stejně tak ty lidi, když to na ně vyšleš, dáš jim další pecku nepřijetí, odsouzení, protože lidi vesměs na sebe ta negativa vysílají, pak je nemůžeme utáhnout. Proto jsme tam, kde jsme. Jediné štěstí je, že jeden moudrý optimista s nadhledem a láskou je za desítky tisíc druhých, takže to zvedá a přetahuje. Jenže mě nebaví se s vámi pořád přetahovat. Měli bychom táhnout za jeden provaz, my, co něco víme o karmě, o duši, duchu a Bohu a lidské podstatě.