Boží načasování
Boží načasování
MVDr. Simona Müllerová
Korekce; Ina Pokorná, duben 2014
Byly doby Adame, kdy jsi měl šanci na rodinu. Několikrát. Ale vše se mění, mění se i naše osudové cesty podle toho, jak jednáme, jaká rozhodnutí děláme v daných chvílích a jaká rozhodnutí dělají naši spoluhráči.
Nelze udržet osudový boží plán, když je člověku dána volba, když má právo se rozhodnout. Samozřejmě, že může pochybovat. Pak nese následky a prochází dál svými lekcemi. Ale ten, kdo je k němu osudově připoután, kdo s ním má lekce a splní všechna zásadní rozhodnutí správně, ten nemůže trpět za to, že druhý se rozhoduje pod strachem, kolektivními vzorci, lpěním, egu apod.
Čili tím, když jsi minul několik období, že jsi váhal, nevykročil jsi v době BOŽIHO OSUDOVEHO načasování, pak jsi ta období minul.
Je to jako když zaseješ ozim. Zaseješ jařiny. Ale když nezaseješ na jaře, budeš chtít sít v létě, protože na jaře jsi příliš přemítal, coby kdyby proč by, pak obilí vzejde slabě a nemusí být vhodně pro sklizeň, mouku.
A tam jsi právě teď ty.
Nezasel jsi opakovaně, kdy jsi měl. Přesto jsi ale zůstal na duchovní cestě svým tempem, nicméně jiným, než se čekalo.
Tvé poslání je šířit radost, lásku a něhu, obohatit stovky, tišíce žen svou přízní, nikoli jednu jedinou.
Můžeš se snadno vzdát prožitku rodičovství, neboť prožitek darů a obohacování žen bude tvou kompenzací.
Není to špatně, je to jen jinak. Teď si to dovol, protože teď je jiné Boží načasování a ty zase váháš, zase možná nezaseješ v pravý čas a mineš opět tu duhovou cestu, která se před tebou rozvíjí.
Pak prožiješ život ve váhání, pochybách, neustálém zvažování míst, abys ŽIL naplno to, co pro tebe Nebe a Země má.
Síly dobra tě potřebují, lidi tě potřebují a v týmu s tebou se plní boží plán a plán duší. Pokud ty nebudeš v týmu a budeš příliš přemítat, zase si to přesměruješ.
Ublížíš tím ale především sobě, že opět mineš svou životní příležitost. Druzí půjdou dál, Adame, ale ty také, ale tvé štěstí, úspěch a pocit smyslu v životě, tvé naplnění nebude
Opravdové, protože vždy na rozcestí zaváháš a jdeš mezi cestami nebo cestou, která už pro tebe není.
Sejdeš tak příliš daleko ze směru, který je ti osudově určen. Příjde opět náprava a řešení.
Zatím stále opakuješ to, že v době potřeby radikálního průlomu zaváháš, zastavíš se a zůstaneš příliš dlouho, kde jsi a vlak štěstí ujede. Pak marně hledáš místo pendolína aspoň osobáček, nebo nákladní vagonek, abys dohnal, dojel vlak, co ti ujel, když ses bál nastoupit. Jenže to nejde. Co jednou mineme, nedoženeme už nikdy.
Dostaneme nové příležitosti, vždy, podobné, jiné. Princip u tebe je v době načasování skočit. Ještě ani jednou jsi neskočil, vždy jsi váhal a šel velmi pomalu, nebo přešlapoval.
Tvoje lekce je vykročit v době božího načasování, ať se děje cokoliv, prostě udělat zvrat. Je to úkol prožitku.
To se máš naučit.