Rozlišení co je stud a co je vina, jak je rozpoznat a jak s nimi pracovat.
Rozlišení co je stud a co je vina, jak je rozpoznat a jak s nimi pracovat.
j. Ina Pokorná
Společnost rozlišovala a rozlšuje co je dobré a co je špatné. CÍTIT A PROJEVOVAT. Od malička jsme socializování tak, abychom splňovali tyto pravidla. Byli jsme oceňování za to, když je dodržíme a trestáni za to, když je porušíme.
Jako děti vyžadujeme a uděláme vše proto, abychom dostali lásku, pozornost a uznání od rodičů. Proto abychom
přežili jsme vytěsnili svoji přirozenost v projevu, autenticitě jako děti a přijali jsme vzorec rodičů, učitelů.
STUD A VINA mají kořen v dětství a ovlivnují v pocitech, jednání v sitaucích člověka až do dospělosti STUD I VINU SI PŘIVLASTNÍ ČLOVĚK TEHDY, POKUD RODIČ NEROZEZNÁ A JASNĚ NEROZLIŠÍ MEZI - KONÁM ŠPATNĚ A JSEM ŠPATNÝ.
V pozdějším věku nastoupí a ovlivní pocit a myšlení V OKMAŽIKU, KDYŽ V NÁS VZNIKNE COKOLI, CO JE PRO NÁS PŘÍROZENÉ A AUTENTICKÉ V PROJEVU.
STUD JE O TOM - být špatný za to, co v sobě cítím.
VINA JE O TOM - že konám, dělám špatně.
PŘÍKLAD: Malá holčička si chce vzít před obědem sušenku. Matka v emočním nevyjdářeném napětí uvnitř – sv masce usměvu - chystá oběd. Holčička, protože není myslící a jedná spontánně má na sušenku chuť, bere si ji ze stolu. Okřikne ji matka - co to děláš, je před obědem, okamžitě tu sušenku vrať. Holčička buď chce plakat nebo trucovat. a začne se spontánně projevovat, toto je pro ni v danou chvili, SITUACI AUTENTICKÁ A SPONTÁNNÍ REAKCE, matka ji řekne, okamžitě toho nech, takovou trucovitou a uplakanou holčičku nikdo nebude mít rád.
V tento okamžik se tříští emoční tělo holčičky, vytěsnuje pláč, vytěsnuje truc, (čili sebe, protože vše co v nás vznikne je naše a jedinečné a očekáváme v dětství, že nás i trucující a plačící bude mít prostředí, rodič rádo a nebude nás chtit měnit) do podvědomí se zapisuje blok - jsem špatná CÍTÍM VZTEK,, trucuji, a pláču. ve vědomí se objevuje - musím být hodná , aby mě měli rádi. a už v tuto chvíli vzniká stud a chemismus těla mozek vyhodnocuje KDYKOLI UCÍTÍM VZTEK, NA MAMINKU, JSEM ŠPATNÁÍ, KDYKOLI BUDU CHTÍT VZÍT SI NĚCO PŘED OBĚDEM - NESMÍM, PROTOŽE SE TO NEDĚLÁ. STUD - JSEM ŠPATNÁ, NESMÍM - VINA.
K ZAHANBENÍ MŮŽE DOJÍT I TÍM, JAK SE RODIČ NA DÍTĚ PODÍVÁ A VYŠLE MYŠLENKU. - CO TO DĚLÁŠ? PŘESTAŇ S TÍM, APOD…..
Stejné je i s radostí a smíchu. Např. nesměj se tak blbě, přestať dovádět, a zklidni se, tady se to nehodí.
Ve stavu studu se nikdo neciti dobře. Filtr podvědomí, limbický mozek, začne pracovat na naši obranu. Nechce,aby tělo znovu zažilo pocit z dětství, který vytestinlo. Zaujme obranou pozici a to buď tak, že vráti stud tomu druhému ( Muž „ty jsi to tak udělala, ne já, - žena „ne ty jsi to tak myslel a udělal, já ne to ty“, muž - tehdy jsi mě nepomohla, žena – já se snažila, ale ty jsi mě neposlouchal“ ) a nebo použije vyrovnávací mechanismus - a to např. zlehčí sitauci, nebo popře, odratí pozornost, ignoruje, skrývá a nebo PROJEKTUJE na toho druhého sebe. Toto vše proto, ŽE SE BOJI ZESMĚŠNĚNÍ, ODMÍTNUTÍ, ZTRATPNĚNÍ , kdy hlavní a největší posledně jměnované si neseme z dětství.
PŘÍKLAD ODVRÁCENÍ STUDU, KDYŽ HO V NÁS NĚKDO SPUSTÍ:
Manželka podvede manžela. nedokáže se s tím vyrovnat, má za to stud, proto hledá jak se studu vyhnout a vyhodnotí to tak, že za to může manžel, protože se jí dsotatečně něvěnoval.
(samozřejmě pokud žena něco takového, nebo muž udělá, je tam spousta dalších faktorů, proč k nevěře ve vztazích dochází) .
V dospělosti se pak tyto vzorce promítají do vztahů. Kdykoli ucítím emoci, pocit PRO mě v tu chvíli PŘIROZENÝ, např. v situaci S PARTNEREM, RODIČI ŠÉFEM. a mám se projevit ( vyslovit nesouhlas, naštvání, nelibost, obhajit se) nebo jen připustiti si v sobě – jedno z toho, co mě může odstřelit je STUD A PŘÍPADNĚ VINA.
Pokud je emoce – zlsot, hněv, lítost, smutek, nebo pocit – citim se odmitnutě, zesměnšněne, neuznaně – v přítomnosti silný , velmi silný, vždy ten , kdo to ve vás spusil narazil u vás na podvědomí a něco, co už jste v podobné situaici kdysi zažili a většinou se jedná o stejný pocitový rys.
Pokud cítítme stud, znamená to, že jsme byli zostuzování v dětství.
TĚLO A DUŠE VÍ - ukážou vám vzpomínku, nebo člověka, když vy to opravdu budete chtit..
Ukážání vzpomínky, ve které se stud objevil v dětství nebo pubertě, člověka, který s tím souvísí (učitel, rodič, sourozenen) může znovu zastavit stud. CO JE PODLE MĚ NEJHORŠÍ - STUD SAMA PŘED SEBOU, ZA TO, ŽE VŮBEC CÍTÍM K TOMU DRUHÉMU ČLOVĚKU (matce, partnoerivi, dětem), tak silně , emoci jako je vztek, žárlivost, nenávist, zlost . Přesto to CÍTÍM A VÍDÍM JEN JÁ, a pokud znovu emoci odvrátím - JDU PROTI SOBĚ A VEDU V SOBĚ VÁLKU.
Jak poznám, kdy mě vede stud?
PŘÍKLAD: ŽENA POTKÁ BÝVALÉHO MANŽELA, KOMUNIKUJÍ SPOLU, ŽENU ZAČNE MUŽ DRÁŽDIT V EMOCÍCH, VYVOLÁ V NÍ VZPOMÍNKY. ŽENA POTLAČÍ EMOCI, (hněv,zlost,) a POCIT ponížení, MUŽ ODCHÍÁZÍ. ŽENA CITI ZLOST, HNĚV, CHCE NA NĚJ NADÁVAT, V OKAMŽIKU KDYŽ ZAČNE ZLOST NARŮSTAT (toto je její příroezná reakce na spoušteč - situace a manžel ji spusití kaskádu nevyjdáření a vytěsnění z jiných času a sitaucí ze života-) MŮŽE ZAČÍT ŽENĚ CHODIT MYŠLENKA – „ONO TO NEBYLO ZAS TAK HROZNÉ TEN ŽIVOT S NÍM, JSOU NA TOM LIDI HŮŘ, VŽDYT ON JE VLASTNĚ CHUDÁK, NEMŮŽE ZA TO, VLASTNĚ SI TO ANI NEZASLOUŽÍ, ABYCH NA NĚJ BYLA TAKOVÁ, VLASTNĚ NEMŮŽU BÝT NA NĚJ ANI NAŠTVANÁ, PROTOŽE TÍM MU MUŽU UBLÍŽIT, KDYŽ NA NĚJ BUDU TAKTO MYSLET, ABY SE MĚ TO NEVRÁTILO, CO KDYZŽ HO UŘKNU A VRÁTÍ SE MI TO ZPÁTKY.. … A TO JE JEDEN Z NEJVÍCE DESTRUKTIVNÍCH REAKCÍ PRO ČLOVĚKA.
Tak vypadá reakce studu na emoci (hněv,), která je v danou chívli přirozený a autentický pro tu ženu – i to je ta žena – momenátlně zuřící. Pokud by žena připustila naplno zuřivost, určitě by se dostala do pocitu marnosti a pláče. Zlost a hněv, je většinou krycí emoce pro bezmoc a marnost. I ta může spusitit stud.
POKUD SE V TĚCHTO PŘÍKLADECH POZNÁVÁTE, UDĚLEJTE SI CHVILKU PRO SEBE, VĚNUJTE POZORNOST SOBĚ A ZEPTEJTE SE.
CO V TUTO CHVÍLÍ CÍTÍM, ŽE JE NA MĚ ŠPATNĚ, NEDOSTATEČNĚ?
ZA CO SE STYDÍM ?
PROČ MÁM POTŘEBU OMLOUVAT DRUHÉHO A NÁSLEDNĚ I SEBE?
KDE JSEM SE TAKTO ŠÍLENĚ BLBĚ JEŠTĚ CÍTÍLA?
O CO JSEM HORŠÍ ČLOVĚK, KDYŽ CÍTÍM NORMÁLNÍ HNĚV, SMUTEK, LÍTOST, MARNOST KTERÁ SEM NA PLANETU TAKY PATŘÍ?
Zoufalá potřeba být dobrá a citit se dobře , zvládat náročné dny – mě navedla na to, že se mužu uzplně stejně citit blbě, naštvaně, lítostivě a že mi může být jedno, jak v tom vzteku, otrávenosti, litosti vypadám a co si o mě pomyslí druzí.
Šlo by to ještě líp, když by právě nebyl stud a vina tak silná.
POSILTE SVŮJ POZITIVNÍ OBRAZ TÍM, ŽE PŘIPUSTÍTE SVOJE NEGATIVNÍ STRÁNKY.
CO SE UČÍME JE – CITIT SE NORMÁLNĚ I V NEPŘÍJEMNÝCH EMOCÍCH A POCITECH. POKUD VE MNĚ - VE VÁS – VZNIKAJÍ – PATŘÍ DO SITUACÍ, PATŘÍ KE MNĚ – K VÁM - JSEM TO TAKÉ JÁ - VY VZTEKLÁ , NAŠTVANÁ, PODRÁŽDĚNÁ , LÍTOSTIVÁ, SMUTNÁ, BEZMOCNÁ - I TAKOVÁ JÁ – VY SI ZASLOUŽÍ POZORNOST. V LÁSCE, POCHOPENÍ A UZNÁNÍ.
DODATEK NEJEN PRO NOVODOBÉ RODIČE – učíme se všichni zacházet vnímat sebe , děti, prostředí z jiných uhlů pohledu. Všichni jsme v procesu, a sbíráme nové inforamce a zkoušíme, v čem je nám dobře, co chceme, a co nechceme. Vždy v danou chvílí děláme jak NEJLEPE UMÍME. Když se podívatě zpět, a zjistite, že jste měli udělat některé kroky, činy jinak – věřte mi že nemohli, protože nové inforamce máme až teď. Podstatné je, že máme techniky a možnosti na případné sjednání nápravy.
MAPA VĚDOMÍ – DAVID R. HAWKINS
http://ografologii.blogspot.cz/2012/03/david-r-hawkins-mapa-vedomi.html?m=1