Odpor – jak ho zpracovat
Odpor – jak ho zpracovat
J. Ina Pokorná
Odpor a vzdor je synonymum pro bolestnou emocionální pravdu, kterou člověk citil, nevyjádřil v sitaucích s druhými během života . Jde o to, že jsme se nevyjádřili v dané situaci s druhým člověkem tak , jak jsme se vyjádřit chtěli. protože jsme se báli následku toho, co se stane, když to tak uděláme. takže se stalo to, že pocity a myšlenky, které jsme neřekli, nevyjádřili (v sitauci) a ony neměli kam jít , se zvnitřnily. a toto zvnitřnění pocitů se promění postupem času a utvrzováním na odpor. odopor není emoce ani pocit, je to už stav bytí, někteří lidé si z odporu vytvořili hranici, což není ok. Při stavu odporu se vytvoří následně nedůvěra a pak i kontrola. podívejte se na to, co jste neřekli v situaci, ke které cítíte vztek, smutek, jakou pravdu jste nesdíleli? Protože jde o kus vašeho „já“ které není se neprojevilo, a mělo na to právo, je potřeba dát tomuto pocitu , emoci uznání .
příklad: žena má emoce na manžela, v konverzaci si řekne – nemá to cenu mu cokoli říkat, bude to stejné jako vždy, nevyslyší mě (toto plati i u kolegu v práci, sourozenců, rodičů) jenže v tu dobu během konverzace už běží v těle energetika přirozená pro sitauci a vznika emoce, pocit vibrace. žena se nevyjdáří proto, že se bojí odmítnutí, zesměšnění, zostuzení (může mít vzorec z detství neprosazení se) proto tu sitauci „skousne“ v tomto okamžiku vznikne v těle rozpor – potřeba vyjádřit se a potlačení. jde se dál a sitauce se jí opakuje. pořád dokola, protože ji přitahuje přes potlačené vibrace. postupem času vznikne odpor – stav v těle, kdy přestává věřit sobě, přestvává věřit prostředí.
jak z toho ven? mám vyzkoušeno v praxi – pro tělo je přirozené, že v něm energie teče, nezastavite emoce a pocity vědomě, z mého pohledu je prvotní toto pochopení, prostě to nezastavím a je logické, když má emcoe kmit, vibraci, pocit má kmit, tak někde v tom těle to musí viset, v orgánu, podvědomí, v meridiánu. a pokud byly dřív v časové ose situace, kde jsem šla silně proti sobě a je jedno z jakého důvodu jsem se nedokázala prosadit, vyjádřit. říct si, co chci, někde ta energie trčí a potřebuje zviditelnit, z toho jsou také ty stavy roztěkanosti, bolesti v těle. a ony čekají na uznání, protože v té chvili měly byt vysloveny a nebyly. vzešly z vás a byly orpávněné pro ty sitauce. a ted se hlasí znovu a znovu zvlást, v dny co jsou ted.
prvotně si říkám jsem správně, nic se mnou není špatně. jsem 2017, zastavit se v okamžiku, dát si pár minut spočinout s tím pocitem a říct mu – uznávám tě, strachu, vzteku, marnosti, lítosti. vnímám tě. říkám ti ano. a jsem plně s tebou.
i když je pocit v těle nepříjemný sebevíc. a koncentrujte se do toho pocitu. mohou vám vyvstat vzpomínky. zastavte vzpomínku, podívejte se do ní a řeknte si , uznávám tě např. vzteku na manžela, šéfa, byl jsi oprávněný, když jsem se nedokázala prosadit. a s vědomím že jste 2017 citte si, jak blbě jste se tehdy ciliti – už je ta situace pryč, vy jste jinde, ale emoce tam zustala ve vibraci v času a prostoru a v těle. jak si toto uvědomít a procítíte a budete tomu říkat ano ano uznávám tě, aniž byste museli pracně tvořit pozitivní radost, nadšení atd. vám to samo vyleze. rpotože se dorovnáte v těle, autoamotaicky. fakt se s pozitivním v těle nenadřete , když si procitite a dáte uznání tomu negativnímu, který jsme zvyklí ,v životě potlačovat. mluvte i nahlas jak se citite, kdyz budete otevreni bude otevřenější i okoli. rozumím sobě i prostředí.
pohádka o podvědomí, vědomí a uznání
představte si symbol nekonečna – ležatá osmička. jedna část osmičky je podvědomí a druhá část vědomí. vprostřed kde se propojují jste vy jako pozorovatel, čistě uvědomění , tam je ta nejčistější esence v nás, tam je to „já vím“ které může splnit potřeby jedné podvědomí i nevědomí a tím se uzdravit.
cítím v těle symbol nekonečna, a vnímám bod – „já vím“
jsme zvyklí pozorovat část vědomou, tam máme vše pod kontrolou. podvědomí - tam jsou vzpomínky, prožitky, pocity, zastavené odmítnuté emoce trucu, smutku, žárlivosti, nenávist, žalu, nastavené chybné programy, kdy naše bytost vyhodnotila podle chybného chování k nám z prostředí, že s námi je něco špatně., když citime žal, smutek, truc, zlost. v dětsttví, po 8 roku života si podvědomí a bytost řekla – „prožitky a pocity co jsem do ted zažila byly zranujicí, traumatizující, hrůza, a já ted už nedopustím, aby se mi něco takového opakovalo.“ a nastavuje filtr, kdy cokoli by mělo znovu otevřít nebo brnout na pocity z dětství a pozdější – odvede tento filtr pozornost do vědomí. jenže to nevědomí volá po vyslyšení a říká – „hálo, já jsem tady, jsem tady , jsem kus tebe, patřím k tobě jako nádech a výdech, jsem odmítnutá část tebe, kdy ti řekli, podle společnenských vzorcu a standardů že jsi špatná, když mě cítíš, já sem ale patřím k tobě, když ses narodila, byla jsi uzpůsobena na žití na planetě, a moje orgány jsou uzpůsobeny na vztek, truc, nenávist a žárlivost a žal a smutek. prosím vyslyš mě.“
děkuji ti podvědomí, které vytváříš vzdor a odpor a strach, stud za tvoje služby, dávám ti naprostě uznání. dávám uznání všem svým pocitům, emocím , které jsem za celý svůj život měla. uznávám vás, vím o vás. učím se vás vnímat a naslouchat. měli jste v mém životě, v mém těle oprávněné místo v situacích, ve kterých jste vznikly. cítím v těle uznání sobě a všemu, co v sobě mám od svého početí, narození, do ted a dál. říkám ano všem myšlenká, pocitům a emocím i když si mohu občas myslet, že to , co mi příjde je blbost – není nějaký význam to mám, jen zatím nevím jaký.
dívám se na sebe , na všechny svoje prožitky během svého života s porozumění, dívám se očima porozumění, soucitu, uznání, a lásky a tak začínám stavět sebe a své potřeby, které potřebují byt uspokojeny na první místo.
A to je začátek nového pohledu na sebe.