Lásce ; Milému
Marcela Zelinková
inspitrativni, energeticky působící
Lásce
I královny
ti klečí u nohou
a prosí jako otrokyně.
A básník týdny hladoví,
aby ti byl trochu blíž.
Nejedna zbožná
pro tebe
by se i čertu
upsala.
A nevěřící naopak
bezokolků
dávají směle na modlení.
Ať to stojí, co to stojí.
Tolik moci nad všemi smrtelníky?
Ty sama?
To ten tvůj,
přiznej se,
tě nechá takhle rošťačit. Život. Nic ti neodepře.
Asi je taky zamilovaný.
Milému
Nejradši bych popsala
všechny papíry, stěny, zdi i chodníky světa
vykreslením toho, jak jsi odvážný.
Ať to každý ví!
A nezalitovala bych té práce ani na vteřinu.
Je snad pro ženu něco důležitějšího
než zahrnovat muže láskou?
Aby mohl být ještě silnější, ještě neohroženější,
ještě pravdivější?
Než ošetřovat jeho rány?
Sklánět se před jeho silou?
Před jeho pevností?
Je snad něco krásnějšího
než se nechat pronikat
paprsky jeho světla?
Dát se mu cele k dispozici, aby mohl tvořit svět?
A doplnit ho svou hloubkou, svou bezbřehostí,
svým klidem i divokostí,
svým tajemstvím?
Kdo se nebojí být takto doplněn,
stává se vlastně nepřemožitelným.
Jeho brnění a štít bude pod nejvyšší ochranou
a nic nebude nemožné.
(Bohyně jsou milujícím ženám rády ku pomoci.)
Pokud se jí ovšem dá prostor.
Jediné, co láska potřebuje,
je nějaký prostor k životu.