Budou dušičky
Budou dušičky
Mnoho lidí bude smutnit po mrtvých a zapomínat, že vedle sebe mají živé. Měli bychom tvořit a milovat živé a žijící, nespočívat v tom, co už není. Zemřelí se v prachu zapojili do koloběhu života Země, rostlin, minerálů, zvířat. Stavba lidských těl přes potraviny, duše zemřelých se očistí a inkarnují. Neplačte nad tím, co je pryč. Starejte se o to, co je s láskou, abyste nemuseli plakat, že už to nebude.
Jsme součástí koloběhu života a vše odchází a přichází, rodí se a umírá. Lidé, zvířata, vztahy, vše žijte tak, ať jste živí a žíjící. Nejen přežívající. Dávejte radost sobě a druhým. Svíčka, kytka, vzpomínka už nenahradí ztracený čas s tím, kdo chybí. Žijte tak, ať víte, že život, sdílení měl smysl, když jste byli spolu. Zamezte zbytečným ztrátám času, prožitku, protože pak už je pozdě. A tam, kde je pozdě si dovolte předat štafetu někomu, kdo vás bude milovat a vy jeho ještě lépe, než ten, kdo odešel (nejde jen o fyzickou smrt, ale o konec jako takový.)
Co by chtěl zemřelý? Abyste plakali? Abyste mu zdobili hrob? Chtěl by, abyste se usmířili a žili v radosti, opravdově, spontánně teď a tady.