Vděk 2
Vděk
MVDr. Simona Müllerová, 4.září 2012
V průběhu evolučního vývoje na Zemi se diferencovalo obyvatelstvo na vládnoucí a podřízené, těžce pracující, lehce pracující, řídící..
Zásahy do genetické informace člověka byly prováděny Vyššími silami záměrně nebo náhodnou mutací. Vždy bylo žádoucí a je vlastně dodnes, aby většina obyvatel poslouchala, podřídila se a pracovala ve prospěch těch “vyšších”. Rebelové a neochotní podřídit se umírali brzy násilnou smrtí. Množili se vyšší vrstvy vládnoucích tříd nebo nižší vrstvy poslušných, čímž se vlastně prováděla genetická selekce s jasným cílem. Dnes už tento tlak není tak silný a my v sobě máme geny vládnoucích, mocných, ale i geny podřízených a poddajných.
Je potřeba si uvědomit, že mnoho našich reakcí vychází právě z genetického potenciálu. Vládnoucích a bohatých je potřeba relativně málo oproti nižším pracujícím.
Diferenciace bude vždy, dá se nazvat i specializací, ale jde o to, abychom ke každé práci a každému člověku přistoupili tak, že on má zde svoje místo, účel, poslání a jeho práce je úplně stejně důležitá jako práce někoho jiného. Když uklízečka neumyje pěkně toalety v nemocnici, neudělá doktor kvalitní práci, neboť bude znechucen, že se nemůže vyprázdnit – vykonat základní životní proces, v milém, útulném a čistém prostředí. Kdyby se lékař, právník... aj. vyprazdňoval na kopce hnoje, jistě by neodvedl tak dobrou práci, jako odvádí. Nejde ani odsuzovat lékaře, právníka a jiné, že práci odvádí špatně, dnes čím dál více fungují karmické zákony a ani sebelepší lékař nemůže zachránit toho, na koho dolehla karma.
Většina lidí, místo aby se zamyslela nad karmickými zákony nebo nad principy přenosu energie - co vyzařuji, to přitahuji - raději se lituje, pomlouvá a sráží druhé, aniž by tušila, jak se to vzápětí vrátí, neboť pokud nedoceníš práci a chování druhého, nedocení nikdo ani tebe.
Nikdo nás tyhle zákony ve škole neučil, ale ta doba přijde. Zatím máme pevně zafixovanou morálku, postupy jednání, myšlení a dokonce vyhodnocování situací, obecná pravidla, co je správné, co je morální a jak by měl vypadat vztah dvou a více lidí. Morálka a výchova dnešních lidí neumožňuje aplikovat záměr situace na míru. To, že vně je to stejné, ale uvnitř jiné. Všichni toužíme po lásce, radosti, zdraví, a přesto málokdo je skutečně vděčný za den zdraví, bereme to jako samozřejmost. Kdo je vděčný za den lásky? Chceme ten prožitek znova a znova a nakonec v něm ani nespočineme, chceme, aby ten druhý nám dával, aby plnil očekávání, aby nás naplnil. Všechno hezké je pro nás samozřejmé, a pokud se toho účastní druhý člověk, obvykle sobecky chceme, aby se účastnil nebo zajištoval pohodu a radost i nadále. Doba ale směruje k prožitku teď a tady. Problém není v tom nemyslet, co bude zítra, protože druhé pravidlo je, že dneškem si tvoříš své zítra. Jestli chci zítra zdraví, je potřeba dnes se chovat k tělu s láskou a úctou a něco málo pro něj udělat, aspoň pár minut a poděkovat za zdraví. Jsme smutní, že dnes nebo včera nemáme něco ze tří základních atributů doby, zdraví, lásku, peníze… Včera jsem měla peníze i zdraví, proč nejsem nadšená, šťastná za tak velké dary? Proč se trápím tím, že jsem neměla lásku? To je právě v těch genech v mentálním těle, neustále popouzet nespokojenost, smutek, a tím nám brát radost ze života. Vidění druhých v jejich neštěstí zmenšuje
naši vlastní bolest. Proč ale např. neumocňuje naši vlastní radost? Protože jsme geneticky naprogramovaní k utrpení a negativismu. Ale odbloky planet na lidech jsou hotové a planetární proces směřující k radosti běží.
Nevědomé úrovně neustále podsouvají zbylé negativistické vzorce, ale máme i vědomé a je potřeba čelit smutku a lítosti nebo vzteku a postavit život na radosti. Naučit se být skutečně VDĚČNÝ za dny, hodiny lásky, spojení srdcí s někým, kdo v tu chvíli byl blízký. Nosit ten dar, tu radost v sobě a vědět, že je to jednou, bude to zase. S tímtéž? S jiným? Nejde o to se svázat s jinou lidskou bytostí, jde o prožívání lásky, prožívání pocitu zdraví v těle. Být v sobě v pohodě a štěstí. S kým a jak, je naprosto individuální. Stará zakořeněná pravidla, jak má vypadat vztah, jak má vypadat láska, nás omezují v prožití okamžiku, kdy v té lásce jsme. Místo co bychom s vděkem, nadšením, splývali, přemýšlíme, kdy to zase budeme žít, více, hlouběji. Samozřejmě že partnerskou lásku neprožijeme sami, proto už tlačíme představami druhého člověka do situací a dějů a podmiňujeme. Tím nám uniká krása okamžiku.
Místo vděku za prožitek živíme smutek a lítost, že ten prožitek zase nemám… Chamtivost... manipulace. Tisíce let stará pravidla, jak se prožívá láska, vztah. Trváme na tom. A co když dnes je to jinak? Jako s technikou, s medicínou, s jídlem… vždyť většina věci je tak jinak, za 10, 20, 50, 1000let…, a my v určitých oblastech striktně trváme na tom, JAK TO MA BÝT. Moudré knihy říkají: je to právě tak, jak to je. Ale co s tím, že? Zastavit mysl, zastavit rozum a spočinout v srdci, říct si: prožila jsem úžasný den zdraví, prožila jsem úžasný den lásky…, finanční hojnosti..., souhry těla a duše…, tak a ještě lépe. Nečekat, odkud to přijde, skrz koho to přijde…
Být otevřený a pamatovat si prožitek, pocit, který v tom byl. Ne osobu, ne hráče představení a místo. Ale pocit v těle. Jde o pocit v těle, udržet, zopakovat, ale nepodmiňovat s kým, kde a jak. Nechat pole neomezených možností přivést nás do situací a dějů, které navodí zase ten nádherný pocit zdraví… lásky… finanční jistoty. Naplnit se tím pocitem, protože pak ho budeme vysílat. A stejné přitahuje stejné a ono to zase přijde a možná ještě lépe. Neumíme to, ale naučili jsme se tolik věcí, takže se naučíme i tohle, stačí chtít. Druhá věc je, že musíme, pokud nechceme strávit život ve smutku, vzteku, vzdoru, neustálým překonáváním nějakých překážek, pak se prostě musíme naučit tenhle VDĚK. VDĚK za okamžik lásky. VDĚK za okamžik úplného zdraví, protože pak se najednou celý život obrátí. Najednou bude tolik malých úžasných okamžiků, že se nakonec z nich zrodí úžasný příběh. Z minuty se stane hodina a den... a najednou si uvědomíme, kolik dní bylo šťastných, plných zdraví… plných lásky, sounáležitosti…,a to je důvod k radosti. Prožili jsme to… prožila jsem to a tím pádem to umím prožít a přijde to zas. Tak a ještě lépe.
Děkuji všem, kteří se účastní mých prožitků zdraví, lásky, práce, finančního bezpečí aj., aj. … Děkuji všem zúčastněným, že mi dávají šanci naučit se žít to, co mám TEĎ. A vědět, že i když zítra budou jiní herci, jiné divadlo, že prožitek sounáležitosti, plnosti, zdraví, lásky a smyslu bude stejný a ještě krásnější. Jsme všichni tým v našem divadle. A dáváme si prožitky. A já s vděkem a láskou a úctou přijímám ty prožitky ze včera... a dnes... a děkuji. Nevím, co bude zítra. Ale když dnes prožiji krásu, radost, zdraví, lásku aspoň vteřinou, mám ten nejlepší základ pro mé a vaše zítra.
Korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová – homeopatie, SRT, Reiki; kontakt: peterovad@seznam.cz.