Strach mužů
Strach mužů
Simona Müllerová, 20.5.2012
Téma mé meditace bylo, proč se muži bojí žen.
Protože se bojí matek. Odmalička jim matky říkají: „Maminka tě bude mít ráda, když…“ Odmalička slyší pomluvy tatínků a mužů. Maminky se snaží nahradit muže a dělají věci chlapské buď z hrdosti, nebo nezbytnosti, neboť jejich muž je pokažený rodiči… Syn vidí, že máma vše umí… On zatím ne a permanentně je méně schopný než ona. Matky nenechají své syny mýt nádobí, neboť to zdržuje. Dítě je pomalé, nešikovné, matka nemá čas. Čili vtiskávání, zrcadlení, ochočování…kluků vede od narození k pocitu nedostatečnosti vedle ženy. Pak obvykle prudí i otec, který umí vše lépe než syn. Kluk tedy dospívá obvykle s pocitem, že je neschopný a rodiče to umí líp, čili ženy a jiní muži. Jakožto dítě a hierarchicky poslední článek doma je vždy nejméně schopný a nechválený, buzerovaný, co vše musí a co vše dělá pomalu… blbě nebo vůbec. Když se konečně vymaní z rodiny, varianta jedna: chce být sám, samostatný a nesrovnávat své schopnosti se ženou nebo jiným konkurentem. Žena ve vztahu podle vzorců výchovy od matky, co vše má dělat muž a nedělá… chce po něm vše, co nesměl dělat doma, neboť byl neschopný, pomalý, nebo za co byl napomínán… Nová žena ho manipuluje a nutí jako matka… a dává mu hned pocítit nedostatečnost, neboť mladý muž sám od sebe nedělá to, co se od muže očekává. Druhá varianta: neodejde, je mámino dítě a rychlá emancipovaná matka za něj stále vše dělá… takže kde dnes vzít muže, co skutečně něco umí, co se umí chovat k ženě, jak má, když jeho otec ani matka mu to neukážou? Když mu nedají prostor se rozvinout a naučit se metodou pokusu – omylu v dětství, jak se to vše dělá.
Pojem vztah – láska je pro muže dnešní doby pojítkem ztráty svobody, manipulace, urážek, bojí se, že jakmile vstoupí do vztahu, lásky… budou ihned podrobeni tlaku, kritice jako otcové…jako když byli děti. Vždyť maminka mluvila pořád…to je láska?…tomu říkáš láska?…co je to za vztah…když…? Dnešní ženy skutečně chtějí po muži tolik, ale ty muže to nikdo nenaučil. A i když to umí, neznají variantu pochvaly. Většina žen je stále nespokojená s výkonem muže podle vzoru matky. V raném období, kdy by děti měly vidět něhu, podporu a spolupráci u rodičů, vidí útěk otce k pivu, TV, nebo k práci mimo domov a doma brblající matku… symbol rodiny…, proto to nechtějí. Ženy ve dvaceti, třiceti mají ideály a domnívají se, že muži běžně zvládají nadšeně a snadno úkony, které mužům náleží. Netuší, jak jsou rodinou pokaženi a že se bojí, že cokoliv udělají, bude špatně a oni budou zase kritizováni. Ženy starší si zas myslí, že muži jejich věkové kategorie to samozřejmě umí a dělají…
Ale teď mi řekněte, ve které fázi muže od jeho narození do padesáti let, je žena, která ho láskyplně naučí věci a chování k ženě…? Když nejdřív matka nechce po nich nic pro jejich neschopnost, zatímco po otci chce vše a nadává, že to není, a nakonec to udělá sama.. Ani otec toho syna nenaučí, neboť je z ženy tak otrávený, že nemá motivaci, a pivo a TV to jistí. Těch pár kluků, které otec něco naučil a máma je to nechala dělat, ti jsou ve vztahu… a odolávají požadavkům a nespokojenosti své ženy… A co my, zbylé volné ženy, kde máme vzít muže, kterému my moudré dáme šanci si to zkusit… jak má poznat, že jsme moudré, a ne stejné jako máma a bývalka?
Prosím pošlete ten text, kam to půjde, a já prosím ženy a muže, ať si dají šanci...