Rozbor afirmace o pravdivosti
Simona Müllerová, 5.4.2012
Opět se musím vrátit k mé oblíbené, úžasně fungující afirmaci, ke které mě přivedla četba J. Redfielda. (Latinsky: Verus ,vera ,verum, pravý, opravdový, skutečný(-á,é) )
Naše afirmace: Jsem pravdivá, vedu vědomou konverzaci, jsem v proudu synchronicity, jsem v bdělém očekávání synchronicity (shod okolností), prosím o vedení a sjednocení. Respektuji zákony karmy.
Tato afirmace skutečně vystihuje požadavky doby a usnadňuje průchod událostmi.
„Jsem pravdivá“ ale neznamená jen, jsem pravdomluvná!! Být pravdivý znamená žít opravdově, skutečně, naplno!! Žít to, co cítí mé srdce. Mít duchovní principy jako denní zvyklosti, jako součást mého já a projevovat je v každodenních událostech. Vidět v úskalích a překážkách lekce, brát nepřítele jako vykonavatele karmy a odžívání karmy a možnost reagovat jinak, než dřív. Umět si přiznat pravdu o sobě, pojmenovat sebe v obou polaritách. Jsem šikovná, jsem pracovitá.., mám sklon manipulovat s druhými, upřednostňuji svůj názor nad názorem druhého - čili pojmenovat svůj stín, svůj blok a čelit mu karmickým zpracováním, duchovní moudrostí.
Je chybné se příliš kritizovat a klást na sebe nesmírné požadavky, je potřeba se chválit za každý kladný čin a říci si: tak a ještě lépe, děkuji ti tělíčko, že tak hezky spíš, že tak hezky kakáš (mnoho lidí má problém s nespavostí, se zácpou..)
Nechtít po druhých to, co od sebe, neboť každý máme jiné schopnosti a jiné možnosti. Stejně tak se nevinit, že nedosahujeme schopností někoho dalšího. Každý jsme skutečně jedinečná a specifická bytost.
Základem všeho je pozitivní motivace, pozitivní vizualizace a stejný pohled na sebe i na druhé, přičemž vždy a zásadně začínáme u sebe a druhým radíme jedině v případě, že o to požádají nebo pokud jsme terapeut a řešíme klienta.
Odpouštět chyby, sobě a druhým, protože naše dosavadní duchovní úroveň nám neumožní v tomto okamžiku najít karmický kořen, proč se ON chová KE MNĚ tak, jak se právě chová. Ale už to, že vím, že to má důvod, mně prospěšný a rozvíjející, nemohu ho soudit, nemohu ani sebe soudit a říct i : odmítl mě, protože jsem tlustá, protože jsem vychrtlá.., nezaplatili mi, jsou to zloději podvodníci.. Každý takový unáhlený soud, výrok, je jedový šíp, který se nám vrátí v podobě soudu od někoho jiného, v podobě bolesti na těle, neboť zesílený polem a karmou se obrátí proti tomu, kdo ho vyslal.
Máme právo na emoce. I to je pravdivost. Pokud nám fungují správně žlázy s vnitřní sekrecí (bez psychofarmak a hormonů - nejen kortikoidů, i antikoncepce!!!), pak náš hypotalamus ví, jak koordinovat škálu působků v těle a kdy se radovat, kdy plakat, kdy podat plný výkon, kdy spočinout v klidu a uzdravovat tělo, přesouvat minerály a stopové prvky aj stavební látky na místa, kam patří, usměrnit vznik a zrání nových buněk v kostní dřeni a tím léčit, regenerovat a netvořit bradavice, polypy, nádory nebo naopak rozkladné procesy - artróza, demyelinizace nervových vláken, atrofie svalů, sítnice aj.
Tělo to umí, tělo to ví a tělo má obrovskou regenerační schopnost. Musí se ale nechat žít po svém a své bloky a úchylky ve zdravém fungování řešit přírodními - tělu vlastními nebo přírodě vlastními prostředky.
Pokud se umíme radovat, plakat ve správnou chvíli, pokud si dovolíme i tupý odpočinek, aktivní sport, vztek nebo nadšení ve správnou chvíli, pak jsme pravdiví!!
Pokud cítíme náklonnost nebo nelibost a dovolíme si ji vyjádřit tak, abychom druhého neomezili, abychom mu vědomě neublížili, tak jsme pravdiví.
Po zraněních, jejichž kolektivní zápis neseme v genech a poli - evoluční násilí, zlo, zklamání, omezení - pak i tato inkarnace, vliv výchovy atd. nám tato zranění brání vyjádřit nelibost i lásku.
Někteří se bojí se obhájit a vzepřít a říct, že takhle ne, neumí slušně požádat ani občas silou se vzepřít a obhájit své stanovisko. Jednak se bojí, co si o nich pomyslí druzí, chtějí být milí, oblíbení, touží po přízni a myslí si, že vyjádřením své nelibosti vůči druhé osobě se stanou nepříjemnými (což je nejspíš pravda, skutečně se na chvíli stanou nepříjemnými), ale moudrý člověk se nad kritikou nebo výhradou zamyslí a přijme svůj podíl viny, anebo nám nechá svobodu v myšlení a konání.
Tím, kolik vzteklounů, sobců a prudičů máme kolem sebe, nechceme být také takoví a raději ustupujeme a mlčíme. Tím ale ubližujeme sobě a uvnitř nás roste problém. Psychický, zdravotní, karmický !! Jednou musíme začít, jednou už musíme umět slušně říct, já to vidím tak.. a v této situaci se necítím dobře. Chápu, že ty to vidíš jinak. Pokusím se najít řešení. Nevadí, že druhý nepochopí a řešení nehledá, ale my sami za sebe jsme pravdiví. A nebe nás odmění! Pokud se ovšem vzápětí neobviníme: řekla jsem mu to, on mě ještě seřval, tak na co být pravdivá, stejně jsem si nepomohla a nic se nezměnilo. Toto je dvojitá chyba. Jednáme především za sebe, usilujeme o svou svobodu a druhý má svou svobodu. Nepochopí, dobrá, najdu jiné řešení.
Je to velmi těžké, ale pokud pochopíte princip, přijde úleva, rozuzlení a shoda okolností.
Ohledně lásky, bojíme se ukázat city. Bojíme se zranění, odmítnutí. Základ je v malé sebehodnotě dané výchovou, karmou, společenskými parametry o hodnotách člověka. Neumíme milovat jen tak někoho prostě proto, jaký je, jen tak. Hledáme dokonalost, srovnáváme, máme měřítka daná společností, měřítka daná kolektivem – skupina žen…mužů, měřítka vnucená rodiči, a pak i naše karmické uzly. Snažíme se nacpat osobu, kterou chceme nebo máme milovat do těch meřítek. Jinak nemilujeme. A když milujeme, bojíme se to přiznat okolí, té osobě, neboť my sami se nevejdeme do těch měřítek, a tak si myslíme, že nemůžeme být milovaní, jsme tlustší, máme malý plat, nemáme auto, máme tři děti...kdo by mě chtěl? Slevujeme pak a vstoupíme například do vztahu, který není o lásce, který je o nouzi, víc si nezasloužím, smířím se, stejně mě nic lepšího nečeká, stejně není nikdo lepší.
Ale tělo a duše vnímá jiné hodnoty, tělesný chemismus, ví, kdo je přitažlivý a s kým naše komunikační molekuly reagují ve smyslu náklonosti, přitažlivosti, sexuálního zájmu lásky. Různé varianty "být pravdivý" znamená si připustit tyto pocity, nebránit se jim a neříkat, je vdaná, nemohu k ní cítit náklonnost, sexuální touhu, natož lásku. Tím totiž tlumíte přirozenost. Tělo a duše ví a vaše naučené vzorce zase zastaví přirozené reakce a vy se tlumíte.
Neumíte pak skutečně vnímat své tělo a tělo toho druhého, a duši. Rozum to vše přenastaví tak, jak vám antikoncepce tlumí přirozené vyhodnocování.
Pokud cítíte cosi, přijmete to jako své zdravé vnímání a pojmenujete to: brní mě z něj v podbřišku. To znamená, že je to partner, který do mého života patří, který mi je něčím prospěšný a je proto žádoucí s ním navázat nějaký kontakt. Stejně tak srdce ví, proč a koho má rádo, proč a koho miluje. Když to utlumíme, je vdaná…nebo já jsem ženatý, tak nemohu, zase tlumíte přirozenost, pravdivost života, zabíjíte lásku, zabíjíte srdce.
Co je to být vdaná, ženatý? Dnes je to smlouva, úpis, závazek, prohlášení - některé z karmických témat a pout. A podívejte se, kolik z nás je v těchto poutech ne proto, že srdce miluje manžela, ne proto, že ho z manželky brní celé tělo a lehce zaslintá, když jí vidí po dvaceti letech. Je s ní, protože mají dům a firmu. Vše umělé a vše smluvní. Pravdivost je o tom, že si uvědomíme pravdu o sobě. Proč jsme ve vztahu, pokud v něm jsme, proč je asi ten druhý ve vztahu?
Nenabádám k nevěře ani mnohoženství, jde mi o to, abyste pochopili omezení dobou, omezení rozumem, omezení kolektivními myšlenkami a pravidly. Zamilujete se. Zvlhnete všude, když ho vidíte. Stáhne se žaludek. Srdce bije a chcete se usmívat nebo plakat. A vy, protože protějšek je vdaný, couvnete. Ale co když je vdaná proto, že mají firmu, co když Vás miluje a cítí totéž? Stovky lidí utíkají před vyjádřením různých forem náklonnosti na základě pout daných společenskou morálkou a karmickými uzly, ale i zraněními z dřívějška.
Toto je minulost. To vše je koule na noze, která vám brání být pravdivými. A když nejste pravdiví, nemůžete být v proudu synchronicity. Život se nemůže vyvíjet podle vašich přání a potřeb, naopak, klade překážky, bolesti, ztráty, nemoci, krachy. Jen když pojmenujete své pocity a když si je dovolíte vyjádřit aspoň nebi, miluju ji, asi ji miluju, i když je vdaná a já jsem ženatý..., pak začne fungovat pole neomezených možností a váš život se činností sil dobra začne měnit. Dostáváte se do situací, které vám přihrávají. Potkáte ji..., vaše žena odjede na služební cestu. Její manžel přizná milenku…prostě cesty se uvolňují. Upřímnost srdce, pravdivost srdce a těla nás přivádí do shod okolností, kdy se nám vše usnadňuje. Přijímáme vyšší vedení, intuici, jdete tam právě v daný čas a vyřídíte vše snadno.
Pravdivost se týká i schopností a práce. Každou práci, kterou děláme, je potřeba dělat pořádně a s plným nasazením. Sami chceme, aby se k nám život…řemeslník, prodavač, chovali slušně, odvedli kvalitní práci a rychle. Pokud my sami ale pracujeme ledabyle, nedotáhneme do konce, nemůžeme chtít od druhých prvotřídní výkon. Být pravdivý znamená přiznat si, že jsem to odbyl..., anebo udělal fakt dobře. Jsme generace, co se obvykle neumí pochválit. Vše dobré je samozřejmé a malý prohřešek je trestán, napomínán. Doba si ale žádá změnit postoj. Chválit se a prohřešky si odpustit. ALE NEOPAKOVAT. Umět se omluvit, umět přiznat chybu sobě i druhým a NEOPAKOVAT. Pokud vás něco vede k opakování chyb i při těchto duchovních principech, pak jde o karmický uzel z tohoto nebo jiného života, potřebujete odborníka na karmu.
Když už se vám podaří být pravdivý, pak je potřeba zastavit rozum, který nám někdy brání být v proudu synchronicity. Tam přece nepůjdu, to je blbost.. a on že by mě taky chtěl…vždyť jsem vdaná...vždyť jsem tlustá vždyť nemám prsa...ale nebe ví...nemůžeme nutit druhým naše představy o jejich mínění o nás!! Nemůžeme nikoho do ničeho nutit, koho má mít rád a jak má dělat práci…už
tím, že my to uděláme opravdově - pravdivě - tělem, duší a srdcem, tím vytváříme možnost, aby nám do cesty přicházeli lidé, kteří to vidí stejně. Ale musíme jim dát příležitost.
Musíme vytvářet příležitosti tím, jak žijeme, kde žijeme a jak se prezentujeme.
Být pravdivý a vytvářet příležitost. Čím více příležitostí v pravdivosti vytvoříme, tím snazší cestu vytváří pole neomezených možností a ukáže nám shody okolností a zázračná řešení, nečekaná překvapení a nádherná dobrodružství v životě.
Jsem v bdělém očekávání shod okolností - znamená, že když jsem pravdivý v bytí a projevu, vytvořím příležitost, pak jsem připraven na shody. Pokud chci muže, nemohu být jen doma, pokud chci peníze, nemůžu jen sedět u PC anebo TV. Peníze přes PC jsou pomalé, je potřeba dělat příležitosti ve hmotě, neboť máme hmotné peníze, máme i virtuální peníze, přesuny z bankovních kont, kdy se pohybují čísla nikoliv bankovky, ale virtuální platební svět není teď to, o co mi právě jde. Potřebujeme žít tělo na zemi pod božím vedením v kontaktu s duší a silami dobra. Vnímat tělo, jeho potřeby, sklony, pracovat na odblokování omezení ve štěstí a zdraví.
Právě jsem vám vytvořila příležitost, jak změnit svůj život. Buďte pravdiví a po přečtení textu řekněte sobě pravdu o sobě. Hezkou pravdu i stínovou. A začněte to řešit. Běžte někomu říct, že ho máte rádi a děkujete mu, běžte se vzepřít manipulaci. Přestaňte kouřit a řešte své povahové slabosti s terapeutem. A mějte se rádi a chtějte pro sebe skutečně to nejlepší. Druhým nechte svobodnou volbu, jak se postaví k životu. Řešte sebe v proudu synchronicity.
Mám vás ráda takové, jací jste. Respektuji vaši volbu. Hezký den. SM