Přežít bolest
Přežít bolest
MVDr. Simona Müllerová, 17.10.2012 a 12.11.2012
Klientce: 16.10. byl nejhorší den v roce, den Psa v měsíci Psa… Problém je v tom, že vy nepoznáte, co je planetární, běžný odblok na člověku, příprava na vývoj od svých vlastních problémů. Je potřeba se vždy zamyslet, přibrzdit a pak teprve vyhodnocovat své pocity, stavy. Prožila jsem depku několikrát s chutí umřít, bylo to všude ve mně, ale můj rozum mi říkal, tak takhle se cítí ti lidé... Druhá věc - říkala jsem si: Bůh a moji přátelé světla o mně vědí a najdou mě a pomůžou mi, celou dobu jsem věřila v Boha, že mi pomůže a že to vše má nějaký smysl, to, co se děje. Další věc, když to na mě přijde, uvědomím si, že když to nezvládnu teď, budu to žít znova, bude trpět má duše, což já jako tělo nevím, jak bolí a jak se trpí mezi temnými a trestáním sebevrahů. Sebevrah jde do jiných sfér po smrti než normálně zemřelý, tak se konfrontuje se svými činy... a pak se inkarnuje znova na dožití, čili vy, sebevrah ve 40, se narodíte a pak mezi 40-50 umřete, protože bude dožito, taky to není zrovna pěkné, že..? Čili nemá smysl se zabít, neboť neutečeme, přijde další tělo a bude trpět za nás.
Tohle vše se dá rozumem pojmout a rozumem nastavit, když je depka, když trpí tělo nesnesitelnou fyzickou bolestí. Dobře vím už 15 let, že jakmile přijdu na ústřední myšlenku, mávnutím proutku je bolest pryč. Skutečně je někdy velmi těžké na to přijít, zejména když bolest pohltí tělo, omámí ho. Jelikož začínám s kapkami, homeopatií a akupresurou…mám ještě jasnou hlavu vědět, že jdu po problému, po kořeni. Pokud mi nezaberou alternativní léky, vím, že jsem ještě nenašla kořen a prosím o možnost úlevy „chemii“ a zjevení se pravdy, proč je bolest. Samozřejmě nasadím na to mé terapeuty. Zatím jsem vždy přežila...a skutečně, najednou to přijde: komu jsem křivdila, nepřijala tělo, byla lakomá, neodpustila, měla malou sebehodnotu, útok na sebe sama, skutečně, vždy objevím dost zásadní myšlenku, nespravedlivou ke mně samotné nebo k někomu a najednou, blik, vteřinově, je bolest pryč. Je to neuvěřitelné. Je to tak. A zná to moje kolegyně i moji pacienti. Pokud si máte odžít bolest, kterou jste někomu způsobila, pak to bolí déle, nedovoláte se lékaři, nezabere lék.. vždy ale dostanete jen to, co unesete a co je řešitelné. Navedou vás karty, knihy, náhodně otevřené. Další věc je strach. Strach a negativní emoce živí problém, živí bolest, živí nemoc. Když bolest začala, musela jsem začínat odblokem strachu, že zase ochrnu. Jedno píchnutí v zádech a já panikařila, že zas ochrnu a zůstanu v těch strašných bolestech. V té chvíli už ale můj rozum říkal: zkouška, o nic nejde, zkouší tě, jak umíš věřit a čelit tomu; někdy už jen toto stačilo, aby bolest odešla, prověření mé víry v Boha a v sebe. Nikdo doma, kolapsový stav, nahodit víru a pozitivní myšlení dřív, než se bolest rozjede a propadnu panice a bolesti. Tvrdý trénink. Tato fáze výuky víry je snad pryč a já procházím spolu se všemi lidmi běžnými planetárními transformačními odbloky, nemocemi. A skutečně musím i ležet. To, že to jsou planetární věci, je jasné tím, že mi to nezabrání v důležité práci a přichází to ve dnech a hodinách, kdy si to můžu dovolit. Po pochopení a uzdravení se dochází k mega posunu v duchovnu a mých terapeutických schopnostech a k hlubokému pochopení smyslu všeho. Proto se tomu nebráním, přijde to, zjišťuji proč: Jofiel - zjevení pravdy o mně. Přijde odpověď, v knize,
rádiu. Věta. Někdo to řekne… navede mě. Musím jít do sebe. Co na sobě ještě nepřijímám, proč, co nepřijímám na druhých, kde mám soudy, kde mám strachy, protože tam, kde je hluboká víra v Boha ve smysl všeho dění, tam se dá vše překonat a žít šťastně a nadšeně a hlavně v psychickém a fyzickém zdraví.
Blíží se zlom evoluce, vrcholný bod opakující se po 16 000 letech..., ale i po 32 000. Lidstvo se musí pohnout a přestat vidět pesimisticky, přestat brblat a neustále si stěžovat na to, co NEMÁ, a začít stavět život na hodnotách, které MÁ. Každý z nás něco má. Přehlížíme malé radosti a zaměřujeme se na malé a velké nedostatky, pak krmíme energeticky ty nedostatky a podceňujeme význam malých radostí a velké bereme s opatrností, co by, kdyby… , a je-li to skutečně tak. Tenhle způsob myšlení je zastaralý, přežitý, proto se mění naše tělo, mysl, duše, dochází k úpravám genofondu těla a duše, uspávají se geny, které teď a tady nepotřebujeme, aktivují se naopak geny pro radostné teď a tady. Nejen pro radostné, např. i pro přežití a přínosné žití mezi vlnami PC, mobilů a mikrovlnek. Prostě adaptace. Vývoj. Chemie v potravinách, ve vodě… a stejně člověk stále žije a dokonce může být i zdravý a šťastný, když tyhle jedy civilizace požívá střídmě a dělá něco se sebou, aby nebyl jako stoka. Vy odmítáte bolest, depku, nemoc, ale některé bolesti a depky jsou cesta, jsou očista, neboť nemoc, než odejde, se vrací a loučí se; než je dovoleno vám ji z informačního systému odebrat zcela, musíte být prověřena, jak problém zvládáte. Čili si vás prověří jako znovu vzplanutím depky, bolesti, něčím. Pokud na bolest vezmete antibiotika, naštvete se na tělo, na dobu, na doktory, kteří to nevyléčí, nevyjdete z kruhu. Tahle filosofie je obsáhlá, kdo chce, ten ale čte, na internetu, knihy, chodí na kurzy. Tohle se všude píše a opakuje. Jen to slyšet, jen to umět i přečíst, vnímat pochopit a chtít to zakomponovat do života a zpočátku se aktivně hlídat, zda skutečně zakomponováváte, jak mluvíte se svým tělem...jak děkujete buňkám, tělu, duši, za správné funkce, za psychické a tělesné zdraví, s jakou úctou nakládáte se svým tělem, čím ho krmíte, čím čistíte lymfu, jak cvičíte.. chodíte ven… jak se sebou zacházíte. A co chcete zpět. Podle toho, jak sama se sebou zacházíte, tak se daří vašemu tělu. Pohnula jste se, Romano, moc dopředu, přesto nesnášíte nemocné tělo, ale když u auta měníte gumy, musí se staré odebrat, auto nejede. Zuříte na auto?? Prvotně jste naštvaná, co se zase děje s tělem, místo co byste si prvotně řekla: hurá, zase mě přeskládávají, aby mi bylo líp! Kolik let jste zanedbávala tělo, neměla ho skutečně ráda?? Kolik???? A za jak dlouho si myslíte, že to změníme? Dlouholetou neúctu a nelásku k sobě? Máte v sobě staré vzteky, na složitost doby, na to, co musíte řešit a nechcete. Když se ve vás rodí vztek, musí ven, aby vás neotrávil. Až budete dál, pak se vztek ani nenarodí, pokud ale narodí, patří k vám a je přirozený, proto je potřeba ho nechat žít a pustit ven a zamyslet se, proč se rodí, co vás na té situaci tak štve, že se zrodí v takové míře. Víte, i já někdy mám vzteky, lítost, co musím žít, jenže není jiná volba. Jelikož vždy po těch silných odblocích je i líp a jasněji a mám úžasný nadhled a pochopení, ROZUMEM vím v dobách zátěže, že to zase přežiju a že mi zas bude líp. Takže do toho... láskou, úctou k sobě, do toho, kde ještě něco mám, co mě omezuje. Včera jsem zjistila svůj blok, že jsem společensky nepřijatelná, když mám chlupaté nohy. Vidíte, pořád to ve mně je... Narostou chloupky a blik - kolektivní vzorec dneška: nohy hladké jsou IN.. a Simona je v háji. Takže jak na to přijdu - odblok. Nohy samozřejmě odchlupím, ale vím, že i s chloupky jsem přijatelná a má hodnota se nemění. Lidé, kteří mě odsoudí a odsunou, mi nestojí za to, abych jim
věnovala pozornost. Ale kolektivní vzorec se ozval. A to se děje nám všem. Jen chtít hledat a pracovat s tím. Vlastně je vše pozitivní a má smysl, vše je dokonalé a nakonec přináší velké osvobození.
------------------------ Při čtení knihy Nová země od Tolleho jsem se zamyslela nad emočním tělem; jeho pojetí emočního těla je poněkud jiné než v popisu vrstev aury, ale to nevadí. Je důležité najít v textu námět na přemýšlení a na vylepšení terapií. Tolle píše, jak vnitřní emoční tělo je sama Identita, která žije. Já říkám na základě teorie a praxe, že vše, čemu věnujete pozornost, “ožije”, že vše má duši, vše je na úrovni iontů totožné a liší se jen rychlostí kmitu a naším vnímáním. Tolle i já uvádíme, že emoční tělo má svůj vlastní život, své řízení. Tolle píše, že potřebuje přežít a vše, co potřebuje přežít, chce potravu. Potravou emočního těla, dle Tolleho, je bolest. Můj komentář :skutečně prožíváme tolik bolestných emocí. Sami si je dokonce vyvoláváme. Přivádíme se do situací, které bolí, nechceme odpustit, čímž živíme zase bolest v sobě. Už dlouho čistím sobě Emoční Tělo, hovořím s ním, nahrazuji chybné struktury. Dělám to i klientům. Emoční tělo působí na enzymy - čímž samozřejmě zasahuje do celého metabolismu a následně ovlivňuje další těla nebo struktury, které náleží k člověku. Bývám svědkem hovoru – přenosu informace mezi tělem mentálním a emočním. Každá bolest nás donutí na sobě více pracovat, přemýšlet a následně se duchovně posunout. Část populace naopak zatvrdne, odmítne a klesne a pozře více chemických léků, nebo jde na operaci. Nebo řeší bolest a emoce alkoholem nebo kouřením. Čímž samozřejmě bolest narůstá, přidá se bolest z tohoto řešení, ale tělo je někdy utlumené vlivem léku nebo alkoholu a tu bolest dočasně nevnímá. Tělesné struktury nám umožňují přemýšlet o nehmotných sférách, o sobě, o podvědomí, nadvědomí. Čím dříve nám dojde, kde je problém, tím rychleji mizí bolest. Emoční tělo je nakrmeno a má chvíli klid, píše Tolle. Na čas. Cílem života není trpět. Cílem je být v lásce, štěstí a zdraví, k tomu se dopracujeme odžitím nebo pochopením karmy, příčin a následků v životech po miliony let. Uvědoměním si problému, podstaty v nás a ve vesmíru, se zbavíme velké části karmické zátěže. Čím větší máme sebetrestání, tím více a ZBYTEČNĚ více odžíváme tresty, neboť za jednu chybu je jeden trest, je-li pochopení a uvědomění si problému, a není-li vinění a trestání a sebetrestání, čili jsme zase u odpuštění. Pokud si odpustíme, že jsme chybovali, neboť jsme v dané situaci neuměli, nebo ani nemohli jednat jinak (když někdo udal cizího člověka, a tím zachránil svou rodinu..), pak nenásleduje mnohaživotní sebetrestání a odpírání si práva na radost a zdraví. Vždy máme příležitost prožít a ukázat, zda jsme si odpustili, a jak se rozhodneme v situaci podobné, jak poneseme následky svého rozhodnuti a jak vyhodnotíme své provinění… Proto narůstá omezení, vinění, sebetrestání a je nutná skutečně hluboká karmická terapie na odstranění. Jiná varianta je, že viníte druhého - neboť neznáte karmické podklady jeho chování, nebo jeho a vašeho - a proklejete ho, uřknete, zabijete aj., a zase se tím spouští karmická hra, druhé kolo podobných událostí a šance odpustit sobě a jemu.
Skutečně podstatou a principem je odpuštění, ale dostat se k tomu je nesmírně těžké. Bolest narůstá. Křivdy narůstají, viny narůstají. Kniha Radikální odpuštění je úžasný návod, jak odpustit, jak změnit svůj primární příběh, kniha se ale týká tohoto života a nezasahuje do životů minulých. Už odpuštění sobě a druhým v tomto životě je velikou pomocí a krokem k radosti. Změnit primární příběh a zasadit radikální odpuštění do karmy jde také. Kniha DNA v roce 2012 píše o vlivu a genetické práci Anunnakiů. Jak ty knihy čtu, vše mi zapadá, vše, co vidím, cítím, v channelingu, v terapiích, situace a děje skoro nemožné si pak někde přečtu, pojítko si přečtu. A tak se nedivím, že Anunnakiové zakomponovali do genetického vzorce Pozemšťana tendence k bolesti, podřízenosti, práci, a utlumili geny radosti a odvahy. Planeta a vesmír, Síly Světla, nyní už roky intenzivně pracují na probuzení genu radosti a utlumení genu strachu atd. Atlanťani měli dvě větve. Větev duchovní, která si odpírala pozemské radosti a směřovala ke světlu a Bohu a nadpozemským sférám. A větev Zemskou - jedli, pili, sexovali a byli také moudří a duchovní. Nyní stále intenzivněji narůstá duchovno, zejména v ČR, a s probouzejícím se duchovnem se probouzí i geny Atlanťanů. Ale bohužel ve větší míře ta větev, co popírá význam pozemského života. Já patřím k větvi užít si všeho nádherného, co nám Země dává, barev, rostlin, půdy, kamenů, pohlazení, jídla, sexu, všeho s mírou, ale vše naplno prožít. Vždyť právě proto jsme na Zemi. K čemu jinému by byla inkarnace tady, když je tolik vesmírů a tolik planet a tolik forem bytí? Všimněte si, jak ubývá sexuality, vášně, radosti. Jíst zatím ještě umíme, ale nejíme pro jídlo a prožitek, cpeme se, abychom zahnali emoce, abychom si sádlem vytvořili ochranný krunýř před druhými, abychom se stali hnusnými sobě a druhým, a tím si znemožnili vztahy… Tak jíme, tak pijeme.. neumíme prožívat dary Země pro ně samotné, spočinout v kouzlu dotyku potraviny na jazyku, spočinout v kouzlu dotyku ruky druhého člověka. Smyslem evoluce na Zemi není JEN očistit a povýšit duši, protože duše má miliony životů na různých místech (ne každá, některá je nově narozená), ale povýšit hmotu na úroveň duše, produchovnit, převibrovat do vysokých pozitivních frekvencí, obohatit energetické pole duše o prožitky na Zemi, ale nezničit hmotu, naopak, hmota je naše dílo. Je to týmová práce na těle, na naší hmotě, nám dané k prožitkům. Týmová práce: tělo - rozum, mozek - nehmotná těla se svými vlastními názory a řídícími mechanismy – duše - duch a astrální formy a další formy, které všechny utvářejí “JÁ”. A na jistém stupni kmitu se spojují s Bohem. S Bohem našeho vesmíru.. . Není důležité, jak vysoká je tahle hra, protože tělo je tady a tělo prostě někdy něco bolí a my to vnímáme. Na co se trápit? Bolí hlava, bolí noha.. máme depku…na co to je? K čemu je život, který řídí bolest? Pohltí vás a omámí a není už síla na nic, než na vnímání bolesti a na zoufalou potřebu pomoci si. Tabletou.. injekcí, vínem…cigaretou aj.. Bolest nám bere identitu, bere nám vše, slunce a vítr, zemi a vodu…sebe sama. Když chcete vymýtit bolest, je potřeba jít skutečně hluboko, a to zase bolí. Jako vyndávání třísky bolí, ale už víte, že jdete ke kořeni a tato bolest má smysl. Znáte původ. A toto je karmická terapie. Projít bolestí, pochopit, přijmout. Vyjmout třísku a nechat zahojit. To vše bolí. Někdy se nevyndá tříska najednou, je hluboko a hnisá znova. Nevadí, už se o ní ví, a pak ta bolest má nějaký smysl a dá se vydržet. Jakmile rozumíte, co se vám děje, proč se vám to děje, kdo jste.. pak se vše dá vydržet a dá se tomu čelit.
Čím více se zamýšlíte nad bolestí, a prosíte o pomoc Síly dobra, tím dřív se vám dostane pomoci od nich i od terapeutů. A tohle je den ode dne aktuálnější. -------------------- Dodatky ze 14. listopadu 2012: - Těším se ven… Pokusy už delší dobu zkazit mi každou radost, studené jídlo, bolest, nečekaný pacient… Vyjdu ven na slunce, mám hodinu na to být venku. Koleno – prudká bodavá bolest, nemožnost chůze, naladím se na emoční pole, mrak… Rozhodnutí se zažít radost, pozitivními vjemy emočního pole nejde nakrmit radost. Otázka „nahoru“: „Potřebuji emoční pole“? Odpověď: „Ty ne“. Já se ptám: „Jak budu prožívat radost? Srdcem?“ Odpověď: „Ano!“ Zruším bleskem emoční pole a volím radost! Bolest nohy okamžitě přešla… - Je pozoruhodné, kolik lidí nejí maso kvůli týrání zvířat, ale jíme rostliny a nikoho nenapadne, že i ony mají duši a bolest. Děkuji rostlinám i živočichům, že se pro mě narodili a stali se mou potravou. Lámeme a bezdůvodně trháme rostliny, zatímco u zvířat je mnoho záchranných akcí. Ale vše je živé a vše je na iontové úrovni jedním, stejným. Jen rychlost kmitu a úrovně našeho vnímání určuje, zda člověk zařadí tvora do říše minerální, rostlinné … nebo jen do předmětů. Vše žije, životní projevy se různí a čím vyšší duchovní úroveň máme, tím více vnímáme životní projevy všeho – pánve na pečení, kytky aj. Pole, minerály v zemi z mrtvých tvorů, hnilobné procesy těl zvířat a rostlin, bakterie, červi… vše je v procesu a zakomponovává se v procesu dál a dál do nás. Vdechneme a pozřeme a metabolizujeme radosti a bolesti na popílku…na vitamínu… ze všeho, co JE. A tím jsme vším a něco je náš produkt a něco je produkt tvora, kterého jsme přes iontovou úroveň vdechli nebo pozřeli. A vše je o úctě a uvědomění si, že jsme vším a vše máme v sobě. Místo lámání větviček mluvte s flórou…děkujte jí, že pro nás žije a dýchá a stává se naší potravou nebo stupněm v potravním nebo dýchacím řetězci. Čím více úcty a lásky vložíme do zdánlivě nižších tvorů, minerálů, rostlin…,tím více lásky vdechneme a pozřeme našimi životními potřebami…jíst…pít …dýchat. --------------------------------
Korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová – homeopatie, karmické terapie, SRT, reiki; kontakt: peterovad@seznam.cz.