Ochočení
Ochočení
Dopis sestrám, Simona Müllerová, 18.6.2012
Aby člověk nemusel řešit sebe, vytváří si ve vnějším prostředí neodkladné problémy, třeba terapii klienta, kterému skoro nic není. Téma sester je společné mnohým z nás, proto ho posílám...
Terapeutce Anně a její sestře Pavlíně
Řešit pacientku Janu je Tvůj plán odklonu od Tebe a psa a táty. Někdo tu hrdě prohlašoval, jak má tátu zpracovaného, někdo se tu včera chlubil, tak si někdo musel najít práci na Janě. Janě nic není, je úplně v pohodě. Samozřejmě, že jsi jí pomohla, to nepopírám, ale obě jste vytvořily umělý problém. Důvod, proč ona, najdu. Zahrála ti to. Dluží ti peníze, neboť jsi podhodnotila své dřívější terapie na ní a ona ti má karmicky dávat ještě peníze. Uměle vytvořený problém a program Vámi oběma, zveličení, nebýt tvé snahy a VIN, nepolezeš do toho tolika bim bim a Jana je za tři minuty v cajku. Hele, hlavně se teď neviň, vše máš o vinách. Otec ti nedovolil být sebou, matka se nezastala. Moc jsi chtěla být sebou, ale nápor sil od nich byl velký, proste zavřeli lva do klece a ochočili ho. Lev šlapal jak v cirkuse, pak poznal svobodu a měl volbu, jenže lev neuměl žít ve volné přírodě, učil se to, byl zavázaný za jídlo, péči, pozornost, čas lidem, kteří ho ochočili. Velký vděk za život, ano, počáteční vypiplání, péče, nerozpoznaného ochočení. Rodiče piplali, jak nejlíp uměli. Pro ně byl program ochočení ta nejlepší péče, dát do dětí svůj život, to nejlepší, co je v nich, táta, máma - vložili do Vás své maximum v nejlepším přesvědčení, že činí maximum pro své děti.
Totálně ochočené děti se ocitly na svobodě a jsou v háji. Je potřeba se omezit a zmanipulovat dále. Vy dvě, děti a Anny pes. Omezení, zábrana života, tanec, výlety, sex, nic nejde, všude funí pes nebo lezou děti. Zákaz života podle Vaší vůle, neschopnost a nemožnost se vzepřít nebo naučit se myslet sám za sebe je velmi těžké.
Chvíli to trvá, v době přechodu z myšlení vtisknutého rodiči do svobody vždy zasáhl pomocník zvenku a ochočoval, manipuloval, omezoval dál. Ani jedna z vás není ještě svobodná. Obě trháte pouta s rodiči, obě chcete křičet, nenávidět, ale to se přece nesmí. Krmili vás. Vychovali Vás, vtiskli Vám program vděku za to. Ano, za toto vděk ano, ale ne za komplexní ochočení a ne za vnucení jejich vzorců Vám. Byli natolik silní, že nezbylo místo pro Vás. Zalili Vás svými programy a vy jste plavaly v jejich vodě, v jejich bahně. A byly stále všem vděčné, vděčné za cokoliv, co vám kdo dal, stále tedy podřízené, zotročené, ochočené, muži, psem, dětmi, vším.. Program byl: buď vděčná, buď zticha, vždyť se máš skvěle, plav s námi! Umíte obě přijímat jen určitý druh daru, péče… Umíte přijmout bez výhrad dary, které Vás zavazují a omezují. Dary spontánní, to je problém. Dary nezištné, problém.
Samozřejmě, že je to lepší, udělaly jste kus práce na sobě, já jen hledám ten kořen, protože ten pes mi fakt leze na nervy, leze mi na nervy svou otravnou povahou, omezuje všechny, manipuluje se všemi, je neustálou přítěží. A je můj pes přítěží? Je některý z mých psů přítěží? No není. Je mi jí líto, neboť ona je jen zhmotnělý program na omezení všech.
Tak holky, do toho. Konec ochočení, cirkus Vašeho života skončil, představení ukončeno, jdeme DOMŮ, k sobě!