Jdi na obsah Jdi na menu
 


Láska díl II. a lll.

31. 1. 2015

Láska díl II.

MVDr. Simona Müllerová

Korekce J. Ina Pokorná

 

Historický láska rodičovská je geneticky zakodovaná u části populace, přesto u některých jedinců přirozený rodičovský pud chybí, ale člověk si ho nechce přiznat, protože je to společensky odsouzeníhodné. Dítě energeticky stejně pozná, jeslti ho rodič nebo prarodič skutečně miluje, a radostně s ním sdílí čas a prostor, nebo jeslti se do toho nutí. 
Láska k bohu, k matce přírodě, k matce Zemi, je opět pro část obyvatelstva přirozená. U druhé části obyvatel je utlumena náboženstvím, pragmatismem, strachem z neznámého, strachem z odsouzení jinými bezvěrci. 
 

Láska k lidem obecne je opět někomu daná přirozeně, někdo se ji naučí studiem filozofie, někdo životními prožitky. 
 

Láska ke zvířatům je opět přirozená, nebo naučená pro část lidí tak bezpečná, že se upínají na zvířata a kompenzují připoutanosti ke zvířatům, strach z blízkosti lidí. 
Někdo nemá přirozenou lásku k nikomu a ničemu, ale většina lidí aspoň něco skutečně srdcem miluje. Nejméně dobrých zkušeností má lidstvo s láskou partnerskou, protože vztahy z lásky nebyly podporované co historie pamatuje. Proto se lidé bojí jít do skutečné lásky, a volí raději vztahy průměrné, společensky vhodné na základě úcty, vděku, protože potom je menší riziko zklamání a smutku z případné ztráty.
 

Jednoho dne lidé pochopí, že hlavní tvořivá a uzdravující síla je láska partnerská, která tvoří novou formu existence na Zemi, což je vztah dvou lidí. Této lásce předchází porozumění sobě, láska a ucta k sobě, což je velmi složitý proces vyžadující kineziologii, sebereflexi, změnu filozofie a porozumění zemským a vesmírným zákonům. To znamená najít lásku k Zemi, Univerzu, k říším, se kterými sdílíme život. Partnerská láska je ještě vyšší stupeň, než láska k Zemi, nebo k Bohu, protože milovat Boha nebo Zemi bezpodmínek je snadnější. Vstoupit do lásky s opačným pohlavím je náročný krok vyžadující denní práci na sobě, denní vědomou konverzaci s parterem, denní vzájemné tvoření vztahu. Pokud toto parnteři vědí a dělají, není důvod, aby prošly zklamáním, ztrátou a bolestí lásky. 
Pokud máte partnera jako majetek, doplněk, záplatu, pak samozřejmě jeho ztráta způsobí neúměrně velkou bolest. Ten , kdo miluje bezpodmínek je štastný tím, když je milovaná osoba šťastna , kdekoli, kdykoliv, a s kýmkoliv. TO znamená, můžeme ho s láskou a přejícností úustit do jeho vlastního života. Pokud jsme ve vztahu s tímto uvědoměním, obvykle ve vztahu vydržíme dlouho, a všechny překážky se stávají inspirací k rozvoji vzájemného vztahu. 

 

 

Láska díl III

 

Potřebujeme změnit karmické zákony, přímou prosbu k Bohu, Universu a požádat o podporu. Lidé se vyvíjejí rychle, někdy pomaleji, často každý jinak a tím vznikne odklon. Vracejí se dořešit nepochopené, dát si, co si karmicky dát mají a co v předchozím stupni vývoje nedokázali.

 

Často vlivem strachu a vlivu okolí neudělají včas ty správné kroky, je to lidské, je to proces a vztah nefunguje.

  

Důležité je nebát se hlavně žít to krásné naplno, nebát se, že o to přijdete, nepokazit hezké pochybami, strachem ze ztráty, nebo chybování. Pochopit, že láska partnerů, vztah je tu pro obohacení, rozvoj a nové prožitky. Sebepoznání v blízké přítomnosti druhého partnera tvoří jedinečné prostředí pro osobní rozvoj a nejhlubší sebepoznání v přímé konfrontaci s tak odlišnou bytostí, jako je opačné pohlaví.

 

Nové pojetí vztahu a lásky je osobní rozvoj, sebedotváření v prostředí, kterým je partner. Současně nabízíte jemu možnost rozvoje a sebepoznání a současně sami řešíte sebe v nových situacích. Toto poselství vztahu málokdo chápe a domnívá se, že partner je tu k zabezpečení potřeb, plyšák na mazlení, otrok v domácnosti, sexuální uspokojení apod.

 

Regenerace a nabíjení čaker, meridiánů, rozvoj duše a těla sexualitou z lásky je skutečně kvantový skok ve vývoji partnerů. Je to spojení odlišných energii, které vytváří jedinečný, neopakovatelný celek.

 

_____________________________

 

"Lidi jsou stejni, protoze jsou zvykli byt stejni. Kdyby byl kazdy jiny, kazdy sam sebou, byl by zvykly byt sebou a nesnazil se zapadnout a byt stejny jako jini. Byl by zvykly byt svuj a original. Tim se vytrati vystrednost a zachova originalita a osobnost kazdeho z nas."  Jan Hobl nejml.