Alternativní terapie zvířat, rodinné a osobní poradenství

Východisko z karmy – můj osobní příběh

„Návod na život“

MVDr. Simona Müllerová

Korekce – J. Ina Pokorná

Říjen 2014

Rakovinou může onemocnět jenom člověk, který má pro toto onemocnění mentální vzorec. Nemůže to být jednoznačné chyba prostředí. Prostředí je další článek. Začněte hledat v sobě a ne venku. I kdybychom vyčistili celé vnější prostředí,vždycky máte primární vzorec v sobě.

Někdy je člověk tak unavený nebo zesláblý nemocí, že nemá sílu si vzít vše, co potřebuje, ze Zemského, Nebeského a svého zdroje a potebuje pomoc okolí. Lidské tělo je nastavené být, mít reakci z prostředí a navzájem se utvářet.

Lidé si málo uvědomují svůj zásadní podíl a tvorbě prostředí a domnívají se, že prostředí více tvoří je, než oni prostředí.

Původní geny duše a těla nás vlivem rezonance postaví do prostředí, kde můžeme hrát dříve naplánovanou zapomenutou hru. Tam už vzniká domněnka, že prostředí tvoří nás.

Dítě je ohledně vědomí bezmocné. Proto je pod tlakem, vlivem postředí – v dobrém i špatném, a prostředí pak upevňuje nebo odstraňuje jeho původní plán a bloky.

Už roky dělám karmu, práci s nevědomým v těhotenství, od narození, jemněji podle Vyššího vedení. Rodiče si začínají uvědomovat tuto vzájemnou vazbu – plán duše, geny, prostředí a chtějí zmírnit negativní dopad sebe a prostředí na dítě a naopak chtějí rozvíjet nejlepší v dětech a nestát mu v cestě.

Aby se člověk dostal z vlivu prostředí, ze zajetí, musí si tyto věci uvědmit a začít s nimi cíleně pracovat. Pokud je v prostředí spouštěč, nemocný, unavený člověk těžko sám přehodí výhybku naučeného chemismu těla, emoce, psychosomatika, somatizace. Potřebuje to prostředí změnit. Silnější člověk a vědomý začně systematicky denně přetvářet svůj vysílací potenciál, geny těla, duše, auru a měnit tím zátěžové prostředí. Používá pomocné předměty, amulety, krystaly, může požádat léčitele o čistění prostředí.

Příklad

Moje maminka, alkoholička, denně přišla a něco mi vyčítala. Měla jsem křivdy, plakala jsem, zuřila a cítila se bezmocná. Byla denně se mnou. Její výtky třeba ohledně mého vaření, výchovy dítěte mi zkazili den na mnoho hodin. Začala jsem trénovat skálu. Jsem jako skála a její slova po mně jen stékají jako kapky deště. Vysílat miluji tě a rozumím ti.

Základem všeho bylo uvědomění si karmy. Já jsem si vybrala tuhle matku, ona se obětovala, aby mě cvičila v pochopení, přijetí, sebepřijetí a umění dát druhému svobodu v jeho myšlení a konání. Najít dokonalost situace. Poškození z doby nevědomí bylo velké, takže jsem ochrnula na 10 dní. Měla jsem obrovské bolesti beder (křivdy, zrady a marnosti potlačené vzteky), musela jsem třeba týden ležet, nemohla se bolestí hýbat. Nakonec jsem si uvědomila, co všechno mě naučila, kam mě dotlačila.

Blok v oblasti být důležitá mám dodnes, neboť ona mě v rámci těla přehlížela, byla jsem jí jedno. Už ale vím, že je to KARMA, že to mohu časem změnit, neviním matku ale aktivně pracuji se svým blokem potřeby být pro nejbližšího člověka důležitá, aby si mě všímal. Věděla jsem, že od ní se důležitosti nedočkám a přestala jsem to po ní chtít. Už mě netrápilo, že

denně pije. Když jsem ji viděla přicházet, zpevnila jsem auru a vysílala dobro a přijetí. Byla jsem ji vděčná, e mi dala geny inteligence a přes duši geny velekněžky, přesto když přišla nečekané, objevila se mi za zády, začala s kritikou, padla jsem do chemismu litosti, nedocenění a plakala jsem a bolely mě záda. Ale už jsem rozuměla situaci.

Věděla jsem, že ona – mé prostředí, se nezmění!!!!! Že se změnit musím já a denně být ve střehu se svým polem a energiemi, bylo to velmi náročně, ale nebyla jiná cesta, toto prostředí změnit nešlo. Byla tady a možná na dalších 20 let. Říkala jsem si. Po 20 letech mi přestala vadit, naučila jsem se s tím žít, vycvičila mě.

Dnes jde vše rychleji a to, co mě v době socialismu, raného kapitalismu, probouzení duchovna v ČR trvalo 30 let, můžete vy zvládnout za měsíce, ti lepší i za týdny. Důležité je si uvědomit kořen problému a principy jeho vzniku a principy jeho transformace, čili zničení.

Všechny prožitky a pocity musí být dožité a pochopené. Je to stálý zákon života na Zemi.

Maminka umřela, mně se neskutečně ulevilo a práce pokračovala. Naprostou marnost v komunikaci a sdílení pocitů mi začal hrát přítel. Maminka mu dala štafetu ve výchově a výcviku Simonky.

Neuvěřitelná podobnost včetně trávení času u obrazovky, lhostejnost k mým názorům, pocitům, snaze řešit. Ukázalo se, že i střízlivý člověk může být naprostý ignorant, nejen alkoholik, a obrátit vše proti mně. Já jsem ale věděla, že blok je ve mně, potřeba být důležitá a že on to hraje, abych dokončila cestu.

Dva terapeuti mi ukázali neodžitou nenávist dítěte Simonky k mámě, potlačenou společenským vzorcem, že rodiče nás milují a my milujeme je a že jsou úžasní a že je nesmíme nenávidět a musíme si jich vážit. Malá Simonka ve vědomí do 10 let ale v nevědomí od batolete!!nenáviděla ožralou matku a milovala a toužila po sdílení s matkou střízlivou, což bylo asi 2-3 hodiny denně.

Dožívala jsem nenávist k matce všemi technikami, včetně nenávisti k příteli. Stejně jako od mámy jsem od něj očekávala, že mi pomůže s mým blokem, oběma jsem říkala, jak se CITIM JA a poprosila je o pomoc. S mým pocitem ignoravce ohledně matky jsem ji dala svobodu v jejím sezení celý den u obrazovky a ignorace mě, event. Výtky k něčemu, co jsem udělala. Matku totiž nevyměníte. Ohledně přítele jsem něviděla přínos v tom, že on jen sedí a sleduje monitor a nežije, zatímco já chci žít. Zkoušla jsem žít sama vedle něj, ale nebylo mi dobře. Nepodařilo se mi vykomunikovat společnou cestu. Už jsem necítila možnost vývoje vedle něj. Byl neustálým spouštěčem mé nelibosti, smutku, vzteku a zařezávání do mé rány důležitosti. Věděla jsem, že důležitá jsem pro sebe. Můj život je pro mě důležitý. Jsem důležitá pro přátele a klienty.

Přítel mi nesmírně pomohl zpracovat ukryté emoce a vyzkoušet si v praxi přístup. Jsem mu vděčna a moc děkuju. Jeho přínos pro můj život byl OBROVSKY.

Nicméně podle zákonů doby, podle mého srdce a podle mé představy už moc dlouho se má člověk vyvíjet v páru a tvořit novou jednotu, vztah. Vyčerpala jsem s přítelem jeho možnosti a stál se inventářem u monitoru a v posteli už nebylo co rozvíjet, co sdílet. Je potřeba předat štafetu a učit se dál s někým, kdo se hýbe, kdo hledá, chybuje, napravuje, učí se.

Píšu to jako návod na život, neboť každý, kdo přijde, má podobné, stejné téma, a je potřeba si uvědomit, že musíme dát každému naprostou svobodu v jeho cestě být příkladem. Udělat maximum v tom,že mluvíme o svých pocitech a potebách, že odpouštíme, usmiřujeme se, chápeme primární příběhy druhých. Dokud nevyčerpáte všechny tyto možnosti, je zbytečné odcházet ze vztahu. Alespoň každý sám za sebe musí jít do své hloubky, najít to, přepracovat, uvědomit si, že partner má totéž, příběh, bloky, následky, reakce. Že si to spoluhrajeme, smysl ale je hrát si spolu za učelem oboustranné výhry a posunu. Porozumění sobě sama a druhému. Pak se buď odvíjí nekonečný příběh proměn obou v páru, nebo je vztah ukone a přichází někdo nový, kdo nám může pomoct s dalšími nedořešenými tématy.

Vztah kde je to o rozvoji, sebepoznání, shovívavosti k druhým a hlavně o LASCE, která to vše vede a pomáhá překonat překážky. Dovolte svému partnerovi mluvit o pocitech a potřebách, pomozte mu je transformovat a povídejte mu o svých. Dejte mu čas, týdny, měsíce, ale nedávejte mu svůj život. Nemůžete obětovat svůj život tomu, jehož svodobná volba je stagnace. Předejte štafetu na své dráze s ním něou, kdo potřebuje jeho stagnaci nebo pomalý vývoj a jeho štafetu předejte někomu, kdo má podobné tempo jako vy a s kým můžete jít vpřed vy.