Úcta
Úcta
MVDr. Simona Müllerová, duben 2013
Korektura textu; Ina Pokorná, 15. dubna 2013
Mnohdy to trvá dlouho, než si člověk uvědomí cenu života, cenu svého zdraví. Je lepší to zjistit dříve, než trpíte, bolestmi. Podívejte se, jak zacházíte se svým tělem. Jakou mu věnujete péči. Možná si myslíte, že je to stroj, nástroj k výkonu, jako auto, která za 80 let dáte do šrotu. Ale je třeba si uvědomit, že i kdyby to byl stroj, auto, vy jste tím autem a vy s ním jezdíte. Vám vyschne kapalina, vám steří gumy a zrezaví disky. Vy ve svém autě dojedete od narození do smrti. V době mladické euforie nemyslíte na opotřebení, později pak workoholičství a výmluvy na zabezpečení rodiny, nemáte čas pro sebe.
Ale pak se začnete rozpadat a jednoho dne jste staří, nebo nejste ještě staří, ale jen nemocní. Došly síly. Náprava do zdraví je z nemoci a rozpadu dlouhá, bolestná. Pokuste se u teď hned prokázat tělu a životu úctu. Můžete se jít podívat do nemocnice, abyste viděli, jak jste krásní, jak jste svobodní, jak vzácný dar je zdraví. Moje máma od dvaceti let kouřila a pila. Vlivem alkoholu mi kradla peníze i věci. Opravdově mi pomohla deset dní v životě. Umírá ve velkých bolestech a říká, nejsem špatný člověk, nikdy jsem nikoho nebila. Nikdy jsem ji neřekla „mami“, měla jen přezdívky.
Ahoj Bizonku,
moc na tebe myslím a je mi líto těla, které trpí a bolí. Nemám ti jinak pomoct, než ti nabídnout životní filosofii. Za spoustu věcí, co jsem dokázala, vděčím tobě. Denně cvičím, učím se, jím, zdravě, nekouřím, nepiju, nelžu, nekradu. Chodím 2x denně ven, platím své účty, jsem pracovitý zodpovědný, vzdělaná člověk.
Vážím si svého těla, svého života, svého zdraví.
K některým životním moudrostem člověk musí dojít prožitkem,zkušeností. Jsem nesmírně vděčna, že k lásce a úctě k tělu a životu jsem se dostala pozorováním druhých a snahou vyvarovat se chyb, kterých se dopouštěli druzí. Bylo to hodně těžké, hodně smutné, ale mám zdraví, jsem často šťastná. Cvičila jsi mě po svém a ukazovala jsi mi druhou polaritu. Mohla jsem si vybrat. Být jako ty, nebo být jiná. Ukázala jsi mi úskalí života. Zocelila jsi mě a spolu s Karlem jste mě navedli na mou víru, na jinou filozofii.
Nejde o mě, jde o tebe. Ty trpíš v bolestech, není potřeba mi něco říkat, vysvětlovat, obhajovat, zkus se omluvit svému tělu a svému životu. Možná si myslíš, že jsi si užila krásný život, ale přinesl radost a štěstí tobě opravdově? Pokud ano, pak bys teď neměla trpět. Můžeš zanevřít na Boha, můžeš být oběť osudu, ale můžeš být i pravdivá a jednou konečně si sama sobě přiznat, že tvoje láska a úcta k tělu a životu byla neslučitelná se zdravím. Nejde o mě, vážně ne. Já už vím, proč všechno bylo tak. Abych já byla tak schopná, statečná a neustále studovala duchovno a čelila nástrahám a zkouškám od tebe. Mám tě ráda, odpouštím ti, vlastně ti děkuji za výcvik, prosím zkus se podívat na svůj život jinak. Přehodnotit dojem, že se ti děje nespravedlivé. Ve chvíli, kdy pochopíš, se ti uleví. Máš svého Boha, Bůh je jeden, Láska je jedna. Odpouštím ti. Pa S.