Rodiče a karma
Rodiče a karma
MVDr. Simona Müllerová
Korekce: J. Ina Pokorná
Rodiče si nárokují děti. Ale děti jsou nám svěřené na určitou dobu, aby lidi nevyhynuli. Máme je vychovat, ne si pěstovat pečovatele na stáří. Ne je zavazovat tím – dali jsme ti řivot, tak se starej…
Bůh dal život nám všem a dal nám nějaké schéma vývoje. Měli bychom mít děti jako prožitek. Ne jako tvorbu pozdějšího pečovatele.
Každé pečovatelství je potřeba analyzovat, do kdy je to neochota vést svůj vlastní život a raději se podřídit tomu, o koho pečuji, čímž mi nezbude čas na sebe. Pak se člověk i vymluví, že vlivem pečovatelství, třeba o matku, nemůže to a to, a je tak unaven, že ani necvičí a nechce sex aj. mrhání svým životem.
Vy, o které nikdo nemusí pečovat, chovejte se tak, abyste byli dlouho zdraví, chovejte se tak, abyste měli nějakou finanční rezervu, finanční pomoc od děti není tak zatěžující, jako čas.
Myslete a konejte podle nových zákonů doby a pak budete šťastni a nebudete potřebovat speciální péči.
Můžete aktivně sdílet svůj život s dětmi nebo kamarády.
Stáří – pojem podle data narození, podle délky pobytu v inkarnaci neznamená nic víc, než jak dlouho tu je.
Dnešní evoluce, léčitelství, umožňuje takovou regeneraci, že věk někdy nemusí znamenat stáří. Je to prostě číslo. Není to nemocí, ani o povaze. Mělo by to být o moudrosti a umění užít si života. Rozhodně vím, že moji klienti to, co vydrželi roky 4, 10, jsou skutečně čím dál méně opotřebovaní. Ti, co mají poškození léky z dob socialismu úplně zdraví nejsou, ale ti ostatní jsou na tom lépe a lépe. I já sama jsem reklamou na svoji práci.
Karmické závazky a omezení obsazují váš prostor, energie, tělo a nedovolují, aby přišlo nové, stejně, jako paměťové předměty doma. Proto je potřeba pohyb, proměna, směr vpřed.
Starý názor, že miminko je anděl, že se děti rodí čisté a nevinné, je starý názor nezohledňující karmické zákony. Miminko přichází na svět s plánem duše, se zátěží duše i s genetickou zátěží těla.
Plodit děti s tím, aby se měl o vás kdo starat, je podle mě velmi omezující a manipulativní. Můj názor je, že to, co dáme my dětem, dají ony svým dětem.
Pokud se mám na stáří cítit dobře a být zabezpečená, pak je nutné se o sebe starat, žít tak, abych tu pomoc nepotřebovala. Někdo volí spoření, pojištění.
Já volím meditace, cvičení, zdravou stravu.
Taky vím, že je možné se za padesát let nebudu mít tak dobře, jak o teď, ale mohu se mít i lépe. Moudrost věku umožní člověku méně lpět na materiálnu. Takže mi třeba bude stačit pěší túra v Adamově a nebudu chtít jet do Tater. Velmi sobecké je, když dospělí o sebe nepečují stravou, způsobem života, myšlením a pak jim něco je a dožadují se péče od mladých. Mladí pak ztrácejí svůj život, kazí si své vztahy, nestíhají péči o sebe a svou rodinu a pečují a
dojíždí. Není to o tom pomoc odmítnout. Jistě, pomůžeme, mámě i sousedovi, když je třeba. Je to o lidství. Ale prosím LIDI, zamyslete se nad tím, jak zacházíte se svým životem.
Mnohdy vy mladší pečujete a podporujete starší, kvůli vinám, kvůli kolektivním závazkům a zapomínáte, že máte doma děti, nebo přítele, ne-li manžela. Že máte své zdraví a svou práci. Kvůli tomuto kolektivnímu vzorci, že se musíte o rodiče postarat, ztratíte často mnoho let svého života, kus svého zdraví. Ten čas se dal věnovat rozvoji osobnosti, práce.
Nechci to paušalizovat. Jsou skvělí a milující a skromní rodiče a můžeme je mít doma, dělit se o domácnost o vše ostatní. Jistě ano.
Život není o tom dát dítěti najíst, obléknout ho a poslat do školy.
Princip výchovy je mnohem hlubší a ne každý zas dostává lásku, úctu, péči a pozornost, porozumění.
Více je kritiky, bez pochval a mazlení.
Doba taková BYLA, doba ale už není, už to jde dělat jinak.
Můj názor je, raději se pokusím vydělat více peněž a zaplatit pečovatelku a za rodičem občas dojíždět. Skutečně nemyslím odmítání rodičů nebo starých lidí. Rozhodně ne. spíš mám na mysli ty lidi, kteří kvůli tomu, co by řekli druzí, co by řekl bratr, soused, doktor, že se nestarám o mámu, pečují a jsou úplně vyčerpaní.
Efekt není žádný než jakási odplata za dětství. Rodiče se měnit nechtějí, péči neuznají, nárokují si nás. Všimla jsem si, jak můžete denně mluvit s rodičem a stejně vám řekne, že nemáte čas.
Vařila jsem mámě, na chlebu bylo málo másla, nudle byly málo omaštěné, káva málo sladká. A tak stále dokola a dokola. Ať jsem uvařila cokoli, nebylo to dost dobře. Člověk by se měl zaměřit na svůj život tak, aby dával za své síly a financí dětem a pak i rodičům, ale aby tím sám nezeslábl, nevyčerpal se tak, že nakonec bude potřebovat péči on sám.
Stejně tak děti. Podpora a péče, samozřejmě časová, bytová, finanční, ale přílišná podpora vede děti k využívání nesamostatnosti. Pak spoléhají na to, že to rodič nějak vyřeší, zalepí. Nechte děti jít svou cestou, žit svůj život, učit se, když zjisti, že jim věříte, že jste tu pro ně, pak se budou vracet a řeknou si o pomoc. Až to bude třeba. Vy starší si prrosím uvědomte, jak moc nárokujete péči od svých děti. Jestli berete ohled, zda mají své zdraví a svou rodinu a svůj ČAS pro život.
Mnoho starších lidí se stává sobeckými. Mění úhel pohledu a chtějí vše pro sebe, neboť si zaslouží tím, že jsou staří – úcta ke stáří, starý vzorec, opět diskutabilní. Ano staří je moudrost, ale ne vždy a všude. Je-li stáří skloubeno s moudrosti, pak se mladí rádi učí a podřídí a stráví čas se stářím (myšleno starší lidi).
Někdy je ale stáří s moudrostí spojováno bez skutečného vnitřního obsahu. Pak dominuje sobectví. Jsem tvoje matka, tak se starej. Je to povinnost syna a mámu nezajímá, že má jeho přítelkyně, která se na něj těší a která by s ním měla být, třeba do konce jeho života. Matka pak obsadí syna a rozbije osobní vztah.