Ranní ztuhlosti, a nejen ranní
Ranní ztuhlosti, a nejen ranní
MVDr. Simona Müllerová
Korekce, J. Ina Pokorná
prosinec 2014
Rodiče říkali dětem - stůj, ani se nehni, opovaž se tam chodit a všeobecně nás brzdlili v pohybu. Neutíkej tak rychle, spadneš atd. Tato evoluční doba otvírá témata ranného období života. Potřebujeme všichni mít větší vědomou vůli. Požádejte stvořitele o větší pravomoc. větší vědomou vůli, protože aniž si to uvědomujeme, žijeme ve vysokém procentu vůli rodičů, dobových zvyků a skupiny,. ve které žijeme, nebo pracujeme, nebo relaxujeme. Tělo evolučního člověka je naučené reagovat na vědomý příkaz a řídící centrum se pod vědomým příkazem mění. Samozřejmě, že njede přikázat lásku srdce k někomu, kdo na lásku není osudově určen. Ale ke změně návyků, zvýšení aktivity, disciplíny, na to všechno vědomý příkaz mozku a buňkam funguje. Protože máme spoustu špatných prohlášení, které nás můžou vést i k záhubě (to mě zabije, to nepřežiju, to je pro mě peklo) máme i ochranné filtry a proto nový pozitivní příkaz musí být pravidelně opakovaný po určitou dobu a realizovaný s následnou zpětnou vazbou za pomoci uvědomění si podstaty problému, pohcopoení principu, spočinutí v novém pocitu a poděkování za nový pocit a stav. Mozek je stroj, tělo je oživlý stroj a proto nesplní náš příkaz jen tak. To už by nás dávno zabil prudký vítr, nebo extra silná feferonka.
Potřebujeme dostat tvoření sebe a svého prostředí do své svobodné vůle. To samozřejmě vyžaduje určitý stupeň morální a duchovní čistoty a zkušenosti. Jde o to dívat se na sebe a okolí svýma očima a ne přes filtry od rodičů, skupiny, zvyklosti doby.