Připoutanost k hmotě
Připoutanost k hmotě
MVDr. Simona Müllerová, 3. ledna 2014
korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová.
Mnoho náboženství, druhů víry..., filosofií říká, že hmotné věci nemají cenu, že si je sebou nevezme.. Ale to je pohled, který upřednostňuje duši. Tělo má svůj život. Svá práva. A prožitky duše se zapisují do těla a tělo pak musí odžívat karmu za duši (a za genetické předky), aby pomohlo duši se očistit ona mu následně pomohla se vyvíjet. Tělo je rovnocenné duši. A tělo a duše se obohacují, vyvíjí a mají prožitky právě skrze hmotu. Nebýt země, minerálů, rostlin, ale i cihel, lahviček, stolu..., nemáme prožitky, nemůžeme odžít karmu, nemůžeme chápat, jít dál. Každý kousek té hmoty tady má cenu. Jde o formu vztahu k majetku. Mam velkou úctu ke každému atomu mého domu…ke každému kousku nábytku, ke smetáku...ke všemu, protože jejich prostřednictvím žiju, učím se, stávám se sama sebou. Nebyla bych to, nebýt všech těch věcí, všech těch produktů dnešní doby, které tu jsou kolem mě a se mnou. I ony mě tvoří a já tvořím je. Mým prostřednictvím se podílejí na životě, na koloběhu, slouží mi, spolupracují je lepší výraz, a já zas pomáhám jim. V nejjemnější vibraci jsme všechno jedno, molekula…atom…iont…foton. A nakonec stvořitel…někde daleko a nahoře, kam ani nedohlédnu, jsem v jednotě s mým stolem a počítačem. A tady dole jsme v týmu. Jako i s lidmi. Jako v malém princi… každá má sklenička bylin..., každá kytka doma…vše je jedinečné tím, že je mé a žije se mnou, začíná mít svou identitu, svůj život a duši. Vše má svou duši a můžete mluvit i se stolem, i s počítačem. Tou částí, kterou spolu sdílíte.