Obohacení ; Nemoc jako útěk od sebe
Obohacení
MVDr. Simona Müllerová
Korekce; Ina Pokorná, březen 2013
Myslíte Sylvo postaru. Máte úplně zbytečné morální zábrany, které vám brání v posunu. Lekcím neutečete. Jistoty dnes nejsou. Je teď a tady a vy máte jít dál, spontánně.
Strach transformujte na odvahu a dělejte, co chcete, vážně co chcete. Ne to, co si myslí druzí a to, co by se mělo.
Jste budoucí guru – kouč. Musíte mít prožitky, prožitky o svobodě, jak chcete vést lidi ke svobodě, autentičnosti, když se sama budete na něco ohlížet?
Vy jste volná, on je ve vztahu, který je citově prázdný. O nic nejde.
Můžete to zkusit a budete vědět, jestli jo, nebo ne.
Každý den se můžete rozhodnout znova. Jinak, podle okolností, pocitů a o tom to dnes je.
Zcela obecně – nezačínat nic, aby se něco nerozbilo, je přežitek. To jsou věci nesouvisející,pramenící z filmů a socialistické morálky. Doba je jiná, nijak teď nemyslím vás, Jana, bylo to čistě obecné, dnešní doba má jiná pravidla.
Bráníte se obecně propojení, ze strachu,aby nedošlo k něčemu, do čeho se vám nechce. Pak ale nepropojíte ani pracovní energie, protože je tam obrana. Obrana a ochrana se nedá nasměrovat na část osoby.
Principielně – lidé musí být ve sjednocení pod vyšším vedením, energie vyměnovat, prodit, pak dokáží velká díla.
Její osud, záměr, smysl, boží vůle, aby mezi nimi i mimo pracovní vztah, je to TAK a má to tak být, člověku nepřísluší tohle soudit, ani odmítat.
Je to o pocitech, pocity skutečně přijdou jen ve chvíli, kdy je člověk propojený, v důvěře. Je potřeba věřit sobě. Můžete odmítnout cokoli bez udání důvodů.
„Tohle ne“… ale ne se tomu bránit principielně podle staré morálky. Jde mi o to, že vy potřebujete nacítění, propojení a jít v týmu pracovně dál. Obava, aby pracovní vztah nepřerostl v intimní je příliš omezující.
Význam těchto akcí je OBOHATIT se, poučit, něco převzít a aplikovat na domácí podmínky. Nikoli se omezit.
Nemoc jako útěk od sebe
Hodně pozorujte a aktivně tvořte zdraví. To je zásadní, cítit zdraví, tvořit zdraví, nepozorovat nemoc, bolest, zda je nahrazena zdravím, ale sledujte zdraví a cittě to všude v těle, kde to jen jde.
Světelná energie a láska k sobě a zdraví vytlačí nemoc a bolest.
Přehodíme výhybku.
Pozorujeme zdraví, cítíme zdraví, děkujeme za zdraví, protože primárně před skříplým
nervem je myšlenkový blok.
Víme, že to bolí, předěláváte se, odchází staré věci. Můžete si dát Táde svíčku, nebo si klidně vzít analgetika.
Těžko se při bolesti myslí. Ale také, co jste si zakázala? Není nemoc útěk od práce na sobě? Od řešení svého života? Někdy podvědomí navodí nemoc proto, že vědomí nechce něco řešit a něco dělat, nebo něco vědět.
Takto máme totiž naprosto objektivní výmluvu, proč nic nedělat. Protože to vážně tak bolí, že nic dělat nelze.
Mysl i podvědomí, i ta jen a téměř sobě nepřiznaná přání a nepřijetí něčeho, mohou tohle zhmotnit.
Děkujte za krůčky, na nich to stavte, ne na lítosti, že není prudká změna, co bylo roky zanedbávané trvá měsíce, týdny, než se napraví. Takže hlavně pozitivní motivace orgánů a díky za každé zlepšení … tak a ještě lépe..
Postavení, zabezpečení, teď to tak máte. Když přijmete své současné stanoviště, pak s ez něj snáz odpíchnete, než když to budete potlačovat, popírat nebo hrát, že to tak není. Teď, dnes, to tak je …. To vám moc pomůže..