Naši rodiče, dětství
Naši rodiče, dětství
MVDr. Simona Müllerová
Korekce, Ina Pokorná
Červenec 2014
To, že se vracíme do dětství zbavujeme se iluze o rodicích a přijímáme pravdu o kořenech našich problémů neznamená, že bychom neměli mít rodiče rádi. Naopak je to o porozumění jim, že byli z jiné doby, jinou dobou vychováni. Oni sami nám nechtěli ublížit, vychovávali nás jak nejlíp uměli podle zákona doby, tradic a svého nejlepšího vědomí. Právě proto musíme dovnitř, do sebe a svého dětství a pochopit ty programy od nich, které pro nás nejsou optimální v současném životě. Idealizace rodičů a dětství.
I my máme podíl na tom, jací jsou naši rodiče a jak nás vychovali, zmanipulovali, odklonili, neboť v našich inkarnacích jsme udělali rozhodnutí a kroky, které vedly společnosti lidi tam, kam se dostala v době našeho dětství. Dnes je to jinak. Samozřejmě , že rodiče nám dali mnoho skvělého, táta mi dal disciplinu v práci, máma čtení, učení, inteligenci. Vždycky jde najít i dary. Zásadní je ale přijmout celou pravdu o nich všechny aspekty.
Většina z nás si vybrala stádo, ve kterém má určitou pozici, s jehož členy má podobné zájmy nebo názory, aspoň v rámci možností, nebo i v rámci manipulace rodiči, nebo v rámci opozice rodičům. Tak žijeme zákony stáda, ale ne naše zákony. Už se ani neví, kdo určil trend skupiny, stáda, protože se to žije oblečením, myšlením, výběrem partnera, přístupem k práci atd. Dnes zjistíte, že nejste spokojení v mantinelech stáda. Ale jak ven a co pak sám venku bez svého názoru? Do teď jste většinu názorů převzali a považovali za své, když zjistíte, že se s dosavadním názorem necítíte šťastni a svobodni, stejně to neznamená, že přesně víte, kudy kam. To ale přijde. Musíte se naučit žít , teprve teď se učíme žít. Hlavně vyrazit tu ohradu, kde je stádo a běžet na svobodu.
Milióny let byla evoluční paměť buněk zásadní pro přežití, stejně jako vtiskávání zvyků od rodičů do mláďat.
Přesto principem přežití bylo přizpůsobení se novým podmínkám.
Jen několikrát v evoluci planety byl tlak na přizpůsobení se tak velký, jako teď. Nyní je navíc zaměřen na změnu myšlení, vyhodnocování a na samostatné tvoření svého života. To je dost nové.
Přizpůsobit se znamená přehodnotit evoluční paměť. Vyčistit ji a přehodnotit vtiskávání a zrcadlení od rodičů. Jejich vzorce, krom základních, např. chůze, mluvení, psaní...jsou zastaralé, nefunkční a omezující.
Události z dětství je potřeba dožít.
Vraťte se do taumatizujících událostí a dožijte vztek, lítost a podobné. Je to nezbytný krok. Jinak dožíváte události pořád a souvislosti nechápete. Je hodně terapeutů, krom nás, mohu dát i kontakty na další, je dobré zkusit občas někoho jiného. Začněte sami, a pokud nepřijde
lehkost bytí, objednejte se ke specialistovi na podvědomí. Pořád žijeme naše primární příběhy, o kterých už ani nevíme. Strachy, stud, vinu, podcenění, křivdy a pod.