Kruhový objezd
Kruhový objezd
MVDr. Simona Müllerová, 11. května 2014
korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová
Existuje určitý ideální plán osudu. Hráči se rozestaví a hrají hru s křižovatkami a kruhovými objezdy. Pokud někdo jede opakovaně špatně, nebo brzdí další účastníky, je přeřazen do hry pomalých, nízkovibračních apod. Ti snaživí, rychlí, akční, optimističtí jedou, hrají, sklízí úspěchy i prohry, ale vesměs vítězí. Pomalý hráč je nahrazen někým z jiné hry, kdo odpovídá energií skupině. Naopak, pokud je někdo velmi schopný a nadčasový, je taky převeden. Výhybka na trati, nové nabídky… A tak měníme přátele, lásky, práci, domov…podle akceschopnosti. Někdo nám uteče, předběhne, jiný se točí na svém kruháči, nebo zvolil pomalou trasu – na ní pak potká odpovídající své pomalé spoluhráče karmy. Každý máme volbu.
Kořen nebo příznak
MVDr. Simona Müllerová, 11.května 2014
korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová
Klasická medicína řeší příznaky, já kořeny. Klasické medicíně jde o potlačení příznaků. Mně jde o porozumění sobě, pochopení kořene nemoci a jeho odstranění. Prvotně vznikne myšlenka. Energie myšlenky oslabí nebo posílí část těla nebo celé. Oslabená část má tendenci onemocnět. Posilovaná prosperuje, když máme rádi své tělo a hezky o něm smýšlíme. Už jsou na to důkazy. Já odkrývám souvislosti myšlení v osobní historii člověka a přivádím ho k zamyšlení nad sebou a životem. Když pochopí, terapie dosedne maximálně. Čím méně je rozum ochotný přijmout celostní medicínu a psychosomatiku, tím méně zabere léčba. Dokud se neodstraní kořen, primární příběh z dětství…z někdy…, nebo dokud se nezmění myšlenkový vzorec vedoucí k onemocnění, nejde uzdravit úplně, ale jen dočasně zmírnit, pozastavit.
Negativista
Dopis Aleny Petrovi
Petře, Tvůj životní postoj mě nebaví. Nikdo ze zdravých šťastných lidí nepoužívá Tvůj postoj a názory. Tyhle depresivní pohledy nepřivedly nikoho k úspěchu, jen mu na chvíli pohladí ránu. Nebavíš mě, je to únavné a nudné. Nepřináší to změnu ani zábavu. Není v tom východisko.
Ze začátku jsem věděla, že Ti nikdo nenabídl a v praxi neukázal, že to jde jinak. Dostal ses mezi dvacet lidí v Tatrách, masážích, kteří byli z tebe otrávení a kteří jsou důkazem, jak se žije jinak. Promiň, ale nepatříš ke mně, k nám, neprokázal jsi žádné nadšení, změnu, bývám z Tebe už unavená a nenacházím smysl, proč mám být s někým, kdo stagnuje, bojkotuje, neumí se radovat, neváží si života, těla, lásky.
Já jsem poklekla před životem v úctě a vděku. Ty si myslíš, že život poklekne před Tebou. Když jsi dvacet let tvořil lži, iluze, intriky, krádeže, chlast, sázky, trestal jsi sebe v domnění, že trestáš život. Život jde dál, ke štěstí, Ty ale ne.
Chci být s lidmi, co hledají východisko z problému, akceschopné. Depku, ztrátu, máme všichni, i když jsme extrovertní optimisti. Ale nekazíme si navzájem náladu. Hledáme řešení. A řešíme činem.
Roberto z Ameriky v Tatrách řekl:
"Nemám právo bejt nasranej, protože jsou lidi, kteří stojej v nemocnici za oknem a koukaj ven. A já můžu bejt tady. A vím, že kdykoliv a kdekoliv můžu začít znova. Ale musím si ráno říct: Nic mi není, mám se dobře. A usmát se.
Pro někoho zmizí krásy života tím, že ztratí jednu část z jím stanovených nebo společensky stanovených podmínek, třeba práci, a pak nevidí hory, nevidí lásku, nevidí zdraví. A nakonec kvůli nevděku ztratí i to ostatní ."