Jsme na cestě
Jsme na cestě
MVDr. Simona Müllerová, 17. prosince 2013
korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová
A zřejmě většina z nás není úplně spokojená. Nutné je uvědomit si radost a vděk za to, co máme - ne se trápit tím, co nemáme. Neúprosný zákon doby je: Co cítíš, to máš… Je to tedy opačně, ne nejprve mít a pak cítit, ale nejprve cítit a pak mít. Prostě to tak JE.
Staré zákony a způsoby života neplatí. Musíme to otočit - naučit se cítit, vnímat sebe, cítit se, procítit se - nejprve sebe, pak druhé. Lidem všeobecně chybí city, vcítění, pocity, a samozřejmě ta opravdová láska, to jsou krásné vysokofrekvenční vzorce. Někdy přijdou samy, jako dar Země, dar Nebe, dar od někoho, ale na tom život nepostavíme. Naopak je nutné se naučit je tvořit sám. Naučit se cítit, vnímat, není snadné, ale co je vlastně snadné? Umět cítit marnost, lítost, zklamání, to umíme; když to cítíme, padáme vibračně dolů do negativních emocí a způsobujeme si nemoci, znečištění aury, stáváme se méně příjemnými, přitažlivými pro druhé. Je potřeba sám v sobě, sám ze sebe vytvořit radost, na něčem ji postavit a rozvíjet, hlavně ROZVÍJET.
Vývoj, změna, posun je další princip doby. Neustálá změna, transformace je celý proces neustálých změn a my jsme v transformaci z nízkého hrubohmotného člověka do člověka duchovního, primárně zažívajícího pozitivní pocity a zážitky, cesta k tzv. božství a samo tvoření. Jsme buď odchovanci socialismu, nebo rodičů, kteří byli odchovanci socialismu, a proto neumíme sami tvořit, primárně to neumíme jako lidi v těle, uvnitř to máme, každý má v sobě božský dar tvoření. Je to velká zodpovědnost a v socialismu nám nedali zodpovědnost za život. Žili jsme stejné řízení odjinud, všichni si rovni na úrovni stádové ovce. Dneska jde o naprostou jedinečnost, výjimečnost každého z nás a zakomponování jednotlivce jako jedinečného tvora do skupiny dalších naprosto jedinečných lidí.
Můj příklad: ač vědma, tak stále člověk nebo zase člověk, jsem zažila depku, opravdovou se ztrátou smyslu života. Ale poznala jsem to, říkám, mám klasickou depku se ztrátou smyslu čehokoliv, co dělám, ale vím, že to přejde. Ztratila jsem i zdraví…co jsem věděla, že když umřu, tak si prostě nepomůžu..., bude to dál a
znova, že když budu v depce a nebudu nic dělat, tak si taky nepomůžu, protože depku vykrmím a ona mě pohltí. Bolest těla mi znemožnila pohyb. Takže jsem nasadila mé studenty a kolegy na terapii svého guru a v záblescích stoupání energie jsem se toho chytla a tvořila nové, lepší a jinak. Průlom nastal, když jsem otevřeně promluvila o tom, co mě trápí, 4 lidem, 3 mužům jsem řekla, jak se cítím jako žena, co mi dělají vědomě či nevědomě, jak se u toho cítím, jak to prostě mám já…a jak moc to trápí mé lidské já. Oni řekli otevřeně, jak to vidí oni, co cítí. Závěr byl, že to každý vidí jinak a samozřejmě nikdo nikoho trápit nechce a trápíme se jen svými dosud nezpracovanými bloky nebo vlastnostmi. Takže, děkuji vám všem, kdo jste mě podpořili a samozřejmě v době mé síly, která je téměř vždy, budu já podporovat vás.
Ale je lidské být nahoře a dole a já znova vím, jak hluboce jsem vděčná za dům, práci, zdraví…a jak to člověk někdy opomene. Jak krásné je žít, když máme pro co, což je v mém případě Země, lidi.…. Musíme si pomáhat všichni. Čím víc nás bude přetvářet tohle období k vysokofrekvenčním vlastnostem a pocitům, tím dřív nám všem bude lip.
Výńatek ze sms
Vyhodnocuješ přesně postaru, a to v dnešní, moderní době neplatí. Vím, proč to tak máš...a máš svým způsoben pravdu. Ale máš starou pravdu, která v dnešních evolučních podmínkách neustálé změny a aktivního tvoření nemůže obstát.
Nabídnu ti jiný názor: vždycky se ptám sama sebe - Když se teď rozhodnu intuitivně, srdcem, bez ohledu na důsledky, budu za tím rozhodnutím stát za týden, za měsíc...? A jestli jo, tak upřímně nebo jen z trucu...? A co se stane, když důvod intuitivního rozhodnutí pomine?
Mosty jsou spáleny, zbyde třeba jen bolest.
Když nebudu myslet na důsledky, nechám sebou mávat momentálními vrtochy a ztratím důvěryhodnost, že před druhými bych to rozchodil, ale i sám před sebou, a to se rozchází těžko.