Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jak projít těmito dny

12. 2. 2014

Jak projít těmito dny

MVDr. Simona Müllerová, 12.února 2014

korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová

 

 

Lidi jsou teďka hodně do vzdoru, my všichni, to je planetární, minulost nezměníme, přítomnost měníme, jak jen to jde, bohužel lidi mají své hlavy, vzdory a nejdou často v souladu s osudem, a tak se můžeme propojit tam, kde je to záměr Nebe...Země…osudu.

Lidi jdou proti osudu vlivem svých zranění, výchovy, zvyků, ze strachu atd., takže my nadčasoví děláme, co umíme, musíme žít, jak nejlíp umíme a musíme se naučit přijmout, že ti druzí to ještě nevidí, neumí, bojí se. Změníme to jen trpělivostí a tím, že nepřipustíme osobní pád a ovládnutí marnosti..

Když propadnete do marnosti, lítosti, smutku a podobně, dostanete se přesně tam, kde jsou ti lidé, kteří vám chodí do cesty, se kterými máte osud, práci, lásku…,a kteří nemají sílu, znalost vyjít ze své zatvrzelosti, sebelítosti, křivd. Je jich moc, ale ten, kdo je moudrý, nadčasový, optimistický, tvořící, neúnavně pracující… ten přebije tisíce smutných, marností obsazených nebo líných lidí… a rozsvítí je.

Jiná cesta není, protože když dovolíte lítosti, marnosti, samotě...křivdě, aby vás pohltily, když tam padnete, pak vám zmizí radost a úspěch v životě, zvadnete a prožijete prázdný život, mechanicky a, bohužel, vlivem doby, přijde nemoc, ztráta…skutečná samota a izolace, povrchní radosti, možná i ztráta duše a zničení těla cigaretami, alkoholem, drogami a podobně.

Vlastně nemáme volbu, je to smutné, ale nemáme. Musíme vydržet, držet naději a pomáhat těm druhým. Já teda vidím posun, planetární, lidi kolem mě se mění, je to lepší. Na mé tempo velmi pomalu a i já prožívám lidské vzteky, pláče…ale vím, už v tom procesu depky vím, že je to proces těla a že mě nesmí ovládnout, že tím bych jen ublížila sobě a bylo by mi ještě hůř.

Včera bylo sluníčko, bláto, kaluže a polo spící stromy, uvědomila jsem si, že vždycky je tu na Zemi hezky, že vždycky má Země pro nás něco, čeho se můžeme držet. A já, když spočinu ve stromu i v téhle době, on se pohne….vždy zavane lehký větřík v jeho větvích a já vím, že ONI mi rozumí, i když v tu chvíli lidi kolem mě ne.