Celistvost
Celistvost
MVDr. Simona Müllerová, 8.10. 2013
Korektura textu Jindřiška Ina Pokorná
Jednota, celistvost, pojmy známé z knih a cíl současné cesty, po které jdeme, projevena podle míry vývojového stupně jedince.
Leželi jsme spolu v náručí. Skoro jsme se nehnuli a mezi námi nebyl žádný intimní dotek. Jen vědomí, že k sobě patříme, že jsme byli vybráni a že tomu dáme šanci. On na zádech a já v jeho náručí. Když naše srdce byli v protipozici a tepala jedno pro druhé. Já, jako uvědomělejší forma těla jsem věděla, že máme lásku srdce, duše a dalších forem bytí, u mě i těla. Láska proudila takovou silou, že mě přibila na postel a nemohla jsem se ani hnout. A pak se to stalo. Nebylo nic. A já jsem byla všude a on taky. Cítila jsem vesmír a Boha a Jednotu. Najedou jsem byla celá, tak celá, jak nikdy. Protože on byl se mnou. Uvědomila jsem si polaritu vesmíru, polaritu, dualitu Země. Muž a žena a pochopila jsem, že celistvá budu jen tehdy, když se propojím s mužem. S mým druhým dílem. Měla jsem vše, chápala vše. Nekonečno lásky a smysl celého běhu života, životů po miliony let. Dlouhé hledání. Uvědomila jsem si rozdíl dvojpaprsku primární jednoty. On není dvojpaprsek, on je má jednota a já jeho. Těla byla úplně maličká, schoulená pod jednou peřinou. On spal a já jsem si užívala nekonečna naplnění a celistvosti. Těla byla úplně bezvýznamná v tom mysteriu. Jen malé tečky v nekonečnu. Dotkla jsem se Boha v celistvosti sebe. A vím, o co tady v běhu inkarnací jde.
Přišlo ráno. ON otevřel oči, uvědomil si tělo, zapnul mozek a jak nejlépe uměl mě vyslechl a pokusil se pochopit. Jeho menší úroveň rozšířeného vědomí mu nedovolila sdílet mé pocity. Jeho hmotné tělo poškozené dobou, prostředím necítí lásku v té míře, aby zůstal. Řekl: „já to necítím tak, jako ty“. Odešel. 8% ,jeho fyzické tělo získalo nadvládu nad Vesmírem. A tak to má většina z vás. Vlivem strachu, zvyku, málu informací,málu zkušeností. Zatím.
Miluji ho a přeji si sdílet s ním život, prožívat jednotu Boha a pád do těla, a zase stoupat k Božské jednotě. Přeji si naučit ho to vše a předat vzorec Celistvosti a lásky lidem.
My všichni, kdo to čtete, učíte se to žít, se můžete obrátit na Boha a poprosit, ať prozřeme. Ať to Mystérium dokonalosti pustíme k sobě. Čím více nás ho oslovím, tím větší síla vznikne. Nadešel čas.
Láska se nedá vynutit ani přikázat. Láska JE nebo NENÍ. Učíme se lásce k Zemi, rostlinám, zvířatům, lidem. Především sami k sobě, učíme se nejel lásce, ale i úctě a respektu ke všem formám bytí tady. A především k sobě. Není to o tom, že láska není, když ji necítíme, ona v nás je i kolem nás. Jsou to jen zvyky, vzorce, strachy se jí otevřít. A tak je snazší říct – necítím to. Není tam láska a kdo ví, jak láska vypadá… Za ty tisíce let potlačení nevíme, co máme cítit, co máme vnímat. Neustále hodnotíme sebe, druhé, situace, hledáme pocity, místo abychom spočinuli se sebou, se stromem, s druhým člověkem. Možná je začátek procítění lásky právě pocit bezpečí a klidu s někým, s něčím. Dvacet let cvičím lásku k minerálům,přírodě, sobě. To, co jsem se já učila dvacet let, v dnešním prostředí zvládnete za dny. Pokud to toho půjdete s plným nasazením. Jinak za týdny a měsíce. Odložte představy o tom, jak má láska nebo sdílení nebo celistvost vypadat a jděte do pokusu vnímat. Jen cítit, dívat se. Nepředstavovat si, nečekat. Jednou to přijde. Pokud omezíte tvoření a lásku svými představami a zkušenostmi, nikdy nedosáhnete zážitku mystéria. Vždycky je to mnohem více, než si umíte představit.