Pomoc
Pomoc
MVDr. Simona Müllerová, 13. května 2013
Korektura textu: MVDr. Dagmar Peterová
Ahoj kluci!
Přemýšlím o nás všech, protože všichni jsme poškozeni dětstvím a dobou.
To, co mi napsali klienti za poslední dny, je vážně zarážející, mnoho zmaru ve vztazích a otázka identity.
Je na čase, abyste všechno, co víte a co umíte, použili pro Zemi, nejen pro svůj větší klid a porozumění sobě, ale pro Zemi.
Už to tak dál nejde.
Vždyť ti lidé jsou zoufalí, víc než my…, vy oba, já, Ina, všichni jsme byli teď chvílemi bezradní, zoufalí, pocit marnosti nad sebou a situací.
Jenže lidi to mají ještě hůř. My aspoň známe duchovní principy.
Je potřeba se nebát a nevymlouvat se na malý duchovní stupeň a podobně, je nutné jít do akce, potřebujeme lidi, co něco vědí, co umí myslet JINAK, aby ukázali druhým, jak na to.
Nejde o to, co si pomyslí a udělají druzí, jde o střet energetických polí. Nejde o manipulaci nebo přesvědčování, jde o VYZAŘOVÁNÍ svých myšlenek, pocitů, postojů v takové síle a VÍŘE, že to změní desítky, stovky jiných.
Víra v práci,
přístup k práci,
k alkoholu,
k ženám,
ke všemu.
Zbavit ty lidi rolí oběti, lítosti, ponižování sebe, ponižování druhých.
Každý člověk má svůj vlastní primární příběh, máme ho i dnes, já… vy…, není zpracovaný zcela, v zátěžové chvíli vyleze.
Když porozumíte, že ti druzí to taky mají, nebudete je soudit, vinit…
Pochopíte je, pomůžete jim novým vzorcem.
Zrcadlení - vlastnost lidské hmoty, sjednocení- vlastnost energetického pole nám pomůžou, aby se načítaly správné vzorce.
Lidé chtějí konat a myslet jinak, ale pole Země, pole ČR je přesycené opakujícími se vzorci nedostatečnosti osobní, ponižování druhých, využívání.
Dokud budou tyhle vzorce chování a myšlení dominovat, budou se lidé točit v kruhu.
Někdo zkušenější, duchovnější musí nabídnout své postupy, ne tlakem, jen je dát nebi, Zemi, lidem.
Vysílat na každého: „Odpouštím ti, dík, že mi odpouštíš!“
„Respektuji tě, dík, že mě respektuješ!“
Ukázat, že děláme práci naplno, ne pro peníze, ale pro tu práci, úcta k práci, a pak ocenit tu práci a sebe a ty peníze si vzít a radostně je dát dál.
A pohlaví – muži, ženy, chápat rozdíly, nenechat se vtáhnout do méněcennosti, zmanipulovanosti, pohrdání a podobně.
Chápat, že máme chybné primární příběhy, Neptun nám pomůže, když prosíme, upřímně a opravdově, za lidi, Neptun rozpustí ten příběh, ale pak je zas potřeba nabídnout něco nového, než lítost a utrpení.
Lidi tak chtějí, tak chtějí žít a být šťastní, a tak to neumí, jako já…vy….
Ale my jsme pěšáci…a vojevůdci.. a možná, možná, že já jsem generál, ale respektuji ty nad sebou... My musíme vést příkladem, příkladem dobra, lásky a odpuštění.
Dokázat říct, co cítím, jak se v té situaci Já cítím, nezávisle na tobě,
protože mám příběh… a už ho vážně nechci…,
protože moje síly nestačí na zrušení mého primárního příběhu, potřebuji pomoc lidí, Boha, archandělů.
A my si musíme pomoct, protože díky svým stínům, díky svým primárním příběhům ztrácíme minuty …okamžiky života, kdy můžeme být šťastní.
Vy oba potřebujte začít měnit pracoviště, nutně a neodkladně se postavit do čela s láskou, pochopením a vírou ve SMYSL a vyšší síly dobra a totálně to tam předělat, i kdybyste získali jediného na svou stranu, stačí, ten bude působit dál.
Neustoupit, ať se děje cokoliv.
Moje víra ve smysl, dobro a lásku je TAK velká, ale já na to nestačím, potřebuji pomoct, potřebuji mé studenty, kamarády…aby pomohli těm lidem, aby nežili smotaní ve svých primárních příbězích a starých vzorcích.
Musíme si pomoct všichni.
Každý tak, jak umí.
Já sama za sebe vím, že to nikdy nevzdám, že miluju tu Zemi a tenhle ČAS, ale nevím, jak na to, jak víc pomoct lidem, než tím, že vás poprosím, vás dva kluky a pak všechny další, abyste do toho šli neodkladně, navzdory svým příběhům, zraněním a STRACHŮM.
Když ne pro lidstvo, když ne pro Zemi, tak aspoň pro mě, pro svoji kamarádku, která potřebuje pomoct zvenku.
Každý váš krok, kterým obohatíte sebe, mě a LIDI, pomůže mě v mé identitě, v mém začlenění, v mé sebedůvěře jako lidské bytosti, ženy.
Ještě víc budu říkat pravdu. Malé strachy, co si pomyslí druzí nad mou upřímností, odhodím hned. Říkám mnoho pravdy o sobě, více než jiní a budu říkat ještě víc, jedině prohlášením své pravdy ukážu lidem, že se nic neděje, když si řeknu, co chci, jak to chci, jak to vidím a cítím já. Bezpochyby projdu několika odsouzeními kolektivním myšlením, ale toho se já nebojím. Toto je relativně snadné.
Těžší je sebe přijetí ve všem, co mám a kdo právě teď jsem.
Žijeme ve světě lží, iluzí a přetvářek a tím, že neříkáme, co cítíme, žijeme i ve světě DOMNĚNEK. Já se domnívám, že ona, ona, oni se domnívají, že já…, že on, neboť nikdo neříká pravdu o sobě naplno, jak to vidí a cítí.
To je úkol nás všech. A já s tím začnu natvrdo. Bez obav ze zranění; zraním toho, kdo má primární vzorec reaktivní na mnou pravdu, budu zraněná tam, kde já mám reaktivní vzorec na jeho pravdu. Ale je to šance, jak chybný vzorec najít a vyjít z kruhu.
Děkuji, pokud se ke mně přidáte, a respektuji, pokud ne.
Simi